Hody 2007

Třetí říjnová neděle, čas hodů

Dovolte , abych jménem všech pořadatelů a účinkujících vzpomněl a dal čest památce a krátkou vzpomínku na pány Honze Musila, Lojze Němce a Josefa Jurnečky. Tito pánové jak sami víte, byli s našimi hody neodmyslitelně spojeni a letos nás navždy opustili.

Od pátku do pondělního večera patřily Černovice na Blanensku především hodům a zábavě. Tradiční hody jsou snad nejvýznamnější tradicí a svátkem v roce. Ještě než se ale mohli Černovští obléci do svátečního, museli zajistit vše co k máji a jejímu stavění patří. V Černovicích je tahle činnost otázkou cti místních mužů. Zvedání máje pomocí jeřábu by bylo pro domácí potupou. Zatímco hlavní stárek se účastní jako pomyslný kontrolor a zabezpečuje občerstvení , všichni další muži pomocí rahen ručně staví a jsou pod povelem pana Jaroslava Kšici, který celou akci řídí. Tuto tradici přebral po svém otci Jiřím Kšicovi. Samozřejmostí je i po postavení zastávka v místní hospodě. Po mši svaté a dobrém obědu je sraz stárků pod májí za účasti dechovky z Kunštátu . Následuje obchůzka celou dědinou , kdy každý stárek jde pro svoji stárkovou / 16 párů /, za účasti Pardona / Rosťa Plíhal /, kata / Jirka Kšica /, sluhy / Toňa Musil / , ortelisty / Pavel Fligl / a jeho sluhy / Staňa Plíhal /.O povoz ortelisty a jeho sluhy se staral Milan Plíhal. Pod májí čekal beran, který měl byl souzen za své skutky , které během roku udělal . Tyto činy byly humorně sepsány / Petr Kšica / a pod májí byl beran za tyto činy souzen. Vše dopadlo dobře a beran byl zproštěn viny . Následovalo tancování pod májí a večer se v kulturním domě pokračovalo / Veselá dvojka Pavla Kršky / až do nočních hodin.

V pondělí navečer byly hody ukončeny tzv. mlácením káčera a večer se znovu četl ortelu v místní hospodě .

Chtěl bych poděkovat všem , kteří se na zdárném průběhu hodů podíleli. Poděkování patří samozřejmě i těm , kteří se přišli jen podívat a tím přispívají k tomu , aby tyto tradice nikdy nezanikly

Jaroslav Zhoř - starosta obce

ORTEL
Černovský hody léta páně 2007
Císař Josef, blahé paměti, po celé zemi České patent dal,
aby den třetí neděle v říjnu se dnem slavných hodů stal.
Proto buřičské obce, které neplní jeho přání,
budou přísně potrestány.
Tak jsme se sešli pod zeleným stromem,
já Vám musím předat informace honem.
První radní mně přísně nařídil,
abych se pana starosty o povolení hodů dovolil.
Obecní policajt povinnosti plní, jak mu právo praví,
ten kdo se bude šprajcovat, bude zavřen do šatlavy.
Já že úctu k vrchnosti světské mám,
proto panu starostovi slovo předávám.

• ----------------------------------------------------------------------------------------------------

Starosta:
Používám svého práva,
to všem se na vědomost dává.
Byť všeci, staří či mladí
o hodech tančili rádi.
Muzikanti mají moje nařízení,
aby hráli vesele a bez pobízení.
Stárci a stárkoví by veselí byli,
kladu jim ale na srdce aby střídmě pili.
Všichni hosté u nás jsou vítaní
a domů půjdou až za svítání.
Mistru katovi teď právo obecní předám.
Ať žijó hody, ať žije Beran.

Zase se nám rok naplnil a hody jsou na krku,
po dědině se smaží peče, stárkoví jsou v plným kalupu.
Kordulky jsou nažehlený, sukně jenom šustí,
aby stárci věděli, že drží něco v hrsti.
Stárci břeští jak pavijáni, jak splašený opice,
taky dobře nasávají u Petry v putice.
Na mě zase připad úkol , všechny pod májí přívítat
a jestli máte peníze tak se u nás nemusíte nouze bát.
Vítám pana starostu, potom radní všecky,
taky pány učitele s těma jejich děcky.
Vítám všecky družstevníky,
taky pány soukromníky,
ti se dneska nafukujou jak na Hané hanáci,
portmunky jsou naražený, ono se to sedlačení vyplácí.
U Petry je zas veselo, probere se politika v cuku letu,
k nám by se měl přijít učit Topolánek s Paroubkem a všichni poslanci z parlamentu.
A tak nežli začnem soudit tady toho skopce,
taky musím přivítat přifařený obce.
Mohli by se na nás zlobit, že na hody o ně nestojíme,
ale můžou být bez obav, všechny hříchy na ně víme.
A tak si vás tady prohlídnu
a každému svou radu nabídnu.
Aby jste nedělali vylomeniny, za který se každý stydí,
tak pijte jak dobytek a ne jako lidi.
Hospodská je na hody připravená, to budete koukat,
a kdo bude mít sponzora, tak se může třeba v pivě koupat.
Beran už se strachy třese,
kat si na něj svůj meč nese.
Nebojte se moji milí,
loni jsme mu taky odpustili.
Ostudy on proved fůry, je to beran mizera,
jedna flaška nestačí, na tu musí být rezerva.

Paragraf jednička - říká naše babička
do života pozemského trochu rumu tuzemského.

Jako jeho první skutek,
sotva katu z pracek utek,
pardonem byl zproštěn viny,
začal páchat lotroviny.

A proto po mnoho roků, jak byl ustálený zvyk,
začínal se soudit Beran pod paragrafem číslo jedna,
pod názvem „ Beran a mobil „

Tak zde máme vánoce, svátky klidu a míru,
však taky každý hledá pro svůj dárek kdejakou díru.
To se přeci rozumí, dárek se musí dobře zašít,
aby ho ti druzí doma jen tak nemohli najít.
Beranovi děcka už mají sice vyšší vzrůst,
ale dle staré tradice musí držet taky půst.
Beran stále tajně dárky balí, jako když byli děcka malí,
aby jim té vánoční pohody co nejvíce pod stromek dali.
Beran si tedy sebou do pokoje vzal papír, nůžky a lepky
no a pro starýho vzal pod pažu nový trepky.
Balil dárky pěkně, vždyť je taky od fochu,
to budeš čubrnět co dostaneš milé hochu.
Najednou však telefon v pokoji zvoní
a cukroví z kuchyně po celé chalupě voní.
Beran si mobil k uchu dává
a při volání rukama setrvačně mává.
To víte než se ženská vykecá , to je půl hodina,
z toho bývá nervózní její celá rodina .
No to sem se zakecala , tolik hodin to je v čudu,
teď zase ve velikým skluzu budu..
Beran dobalil poslední dárek a všechny věci sklízí
mobil však ve zbytcích papíru lehce mizí.
A protože je Beran pořádný , hned papíry ke kotlu nese,
radostí, že to všechno zvládl se celý třese.
Beran potom v kuchyni nějakou ránu slyšel v topení,
to je asi nějaký zákon hoření.
Co to bylo? , ptal se Beran celé rodiny,
a z povzdálí sleduje na zdi hodiny.
Čas už je pomale , na vánoční večeři přece,
ten rok zas utekl , jak voda v řece.
Beran mrkl na místo kde mobil dává,
on tam však nebyl, ale to se mu stává.
Kruci , kde jsem ho nechala , to ví snad Bůh,
snad nám tady nestraší nějaký duch.
Mobil se hledal, snaha však byla marná,
Beran si uvědomil, že ho dal kotlu zcela zdarma.
Druhý den se vše potvrdilo, Beran popel vybírá,
a z plechovice jen škvarek a štítek „NOKIA“ vylízá.

Paragraf: Spálený mobil v kotli,
co kdyby jsme do sebe nějakou kopli.

Že je v Černovicích zima , to ví každý děcko,
proto lidi v zimě nahází do kotla všecko.
Topit dneska plynem, to se pěkně prodraží,
no a kór těm, co mají dvě podlaží.
Čísilka se v plynoměru točí, jak holub na báni,
chudáka Berana, kolik bude platit , hrůza nahání.
Takhle to dál nejde, řekl si Beran v duchu
a už strká mobil ke svému uchu.
Zavolám topenářovi , co by mě za kotel poradil
a tím mě tak nějak po duši pohladil.
Kup si Berane „ VIADRUS „ , to je věčná litina,
kdyby to nebylo blbý , hořela by tam i betonová krytina.
Beran tedy časem kotel ve sklepě napojil
a komplice , co k němu chodili , do tajů topení zapojil.
Jednou řekl Beran partii, že na návštěvu odchází,
že prý ať sem tam do kotle něco nahází.
Berani však u půlčáku stáli
a něčemu se strašně smáli.
To se ví, že Berani na kotel nevzpomněli,
domácí když přišli, doma strašnou kosu měli.
Zatracení blbóni, brblá Beran pod fósy,
však až přijdou , asi je zardousí.
Druhý den na Berany hartusí: „Vy blbóni na co prosím vás myslíte“,
když se přestane topit , že vyhasne to nevíte??
Berani byly jak zmoklí slepice ,
a že prý se to nestane už nikdy více.
Za pár dní domácí z domu zase odchází,
ale ještě před tím kotelnu obchází.
Hodím to radši na plyn , ať mě potom není zase zima,
na tohle je ten plyn přece jen prima.
Vždyť ti vořeši by zase zapomněli
a my až přijdeme, teplo by jsme chtěli.
Beran teda bandě nic neříkal
a na besedu pospíchal.
Berani když v dílně zase skončili s prací,
jeden se od vrat do sklepa vrací.
Do prčic ještě že mě to trklo,
úplně Beranovi v gaťách hrklo.
Teď Beran není doma a přiložit se musí
a že prý do kotle velký špalky hodit zkusí.
Kruci jdu v pravý čas , už je tam tma pomale,
to jsme měli zase namále.
Beran kotel nafutroval a blaženě odchází,
ale domácí když domů přišel, v mrákotách se nachází.
Všechno doma mlátilo, kotel jak parní stroj bufe
a Beran domácí zlostí jen hufe.
Šmarja, Jósef, co se s tím kotlem stalo,
vždyť je jak vajíčko se domácímu zdálo.
To jsou přeci hňupi
a v Beranovi se zlost kupí.
Zítra až přijdou , budu fakt už střílet
„Copak může člověk jít na malý výlet?“
Ještě štěstí , že nebouchl kotel,
to by jsme museli hledat v okolí hotel.
Dneska Beran řeže dřevo na tři míry,
protože má v šachtě rozdílné díry.

Paragraf : Kotel jak vajíčko,
sluho napil bych se maličko.

To vám bylo lidičky letos v máji,
když Beran zjistil, že jeho letité lakýrky jsou v háji.
Podrážku už měli jak z jablka slupku,
a u palca by protáhl půl cólovou trubku.
Kruci , začíná špacírová sezóna, chtělo by to nové botky,
tyhle starý už vypadají jak z první republiky fotky.
Beran Feldu nastartoval, ženu svoji na radu si vzal
a do šrajtofle dva modrý papírky dal.
Dnes je doba strašná:
sotva otevře v obchodě dveře už stovka z kapsy letí,
Zaplať Pán Bůh , že mám dospělé děti.
přišel tedy Beran do obuvi , ženu do textilu poslal
A po prodavačce chtěl aby co nejlepší cenu dostal.
Beran se s prodavačkou do řeči hned pustí
a všelijaký bláboly jí do hlavy hustí.
Při tom si boty zkoušel, snad šestero párů
vždyť v nich bude muset nachodit 100 000 árů.
Tyhle mě paninko padnou, ty honem mě zabalte
a nazpátek za tisícovku mě honem navalte.
Při balení Beran prodavačku stále baví řečima
a ty její plíce pozoroval očima.
Když bylo vše zabaleno, Beran k domovu frčí,
Felda si do Strážnic spokojeně vrčí.
Za 14 dní do kostela , Beran prý boty prubne
a jak tak stál před zrcadlem, slíbil si že schudne.
V tom však žena vyšla a volala všichni honem sem,
ty si ty Berane pořádný bréle vem.
Dyť se na sebe podívej, každou škrambalu jinou máš,
to jsem zvědavá, kam si je teď dáš.
Beran dumal, co včil s botama svede,
kudy jediná cesta k nápravě jenom vede.
Druhý den Beran do auta skočil a k Bystřici si to šine,
jel tak svižně , že obchod s obuví málem mine.
Beran když vstoupil do obchodu, prodavačka ho už zdraví
a že prý to je on, co má boty jiný pravý.
No představte si jaký bylo doma haló,
když se mě to s boty stalo.
Ženský se řechtaly , jak měsíc na hnoji,
paničko děkuji za výměnu a odcházím v pokoji.

Paragraf : Boty poslední módy,
kruci sluho, nalej aspoň vody.

Tak už je to tady zase, ta houbařská sezóna
a jak že rostou?, můžeme se zeptat našeho pardóna.
Lidí chodí po lese víc jak divoké zvěře,
prolezou stoják, houští, ale i šípkové keře.
Někteří jsou čuňata, po lese umělé flašky hází,
asi jim dobré vychování z domu schází.
A že v lese ryjou jak divoký prase,
za rok na ně určitě budeme nadávat zase.
Ale nejsou všecí tací,
někteří jsou čistotní jak potoční raci.
To je jeden beran v dědině,
že když rostou nasbírá celé rodině.
Jednou v neděli svýho kluka s sebou vzal
a do košíku oběma nožíky dal.
Pojď kluku , vezmeme to přes Polámanec za Vrchy,
v tom aby byl čert, abychom nenašli nějaký ty mrchy.
Chodili po lese předpisově sem a tam,
Beran si říkal v duchu „ kampak to asi všechno dám „.
Pak našli bedle , co měly nohy jak střešní latě
a po lese se motali, jak vítr na starým mlatě.
Najednou kluk říká Beranovi: „Ale já to tady neznám“.
„Neboj kluku ještě kousek a už to poznáš tady,
věř zkušenýmu a poslouchej mé rady.
Berani šli ještě tak půl hodiny asi
a našemu Beranovi, začali cvičit na očích dokonce i všechny řasy.
Tak a jsme v řiti , cítí Beran v břiše tlaky,
tady to kluku neznám už taky.
V lese samý listnáč, samá skála,
Beranovi bylo do pláče zmála.
Vylezl tedy na skály a pocit v ústech mu zkysl,
když si uvědomil , jak mu selhal orientační smysl.
Zatr, satr. Tam v dáli trčí z černovského kostelíčka věžička,
dostat se dom , to nebude žádná chvilička.
Beran se chtěl lesem vrátit, hoch zas jít cestou s topolama,
a najednou vyšli při cestě nad Osikama.
V Osikách právě pouť měli
a naši Berani se občerstvit chtěli.
Jenže peníze doma a nožky bolely jak sviňa ,
ještě že mě nevidí moje tchýňa.
Ale je moderní doba a každý už s sebou mobil nosí
volá dom mamce a o peníze a odvoz prosí.
Za chvíli v hospodě beranova matka stojí
a ruce své jak při modlení spojí.
Berane ty jeden starý vole,
příště hledej hříbky tak, abys viděl z lesa pole.

Paragraf : Hledání hříbků přes jinou ves,
sluho já už mám žízeň jako pes.

To si jeden Beran maže správný hefty,
když si domlouvá s bryčkou na sezónu kšefty.
Tam je oslava , tam zase svatba a samozřejmě hody,
to se ví, že se Beran nenapije čisté vody.
Dává si samé liguére , ale nepohrdne ani vínem,
gatě už má na prdeli nastavený klínem.
Jednoho dne evangelický farář z Prosetína volá,
jestli prý má Beran na bryčce v pořádku kola.
Malou službičku prý by potřeboval
a za kladné vyřízení předem poděkoval.
Víte pane Beran , dělám svatbu, jsou to moji kamarádi,
jsou to měšťáci a za bryčku by byli jistě rádi.
Sjede se jich prý na sto a možná i více
ti pak budou řvát , že roztrhnou plíce.
Beran souhlasil, po telefonu si rukou plácli,
pak se sluchátky oba bácli.
Když přišel termín svatby, Beran všechny kšíry čistí,
ještě z bryčky vyfoukává napadený listí.
Beran měl přijet , až byli všichni v kostele,
není to u něho zvykem, ale už v osm lezl z postele.
Beran měl všechno vypucovaný, sám byl jako Baron Prášil
a k Prosetínu si to s koníkem pelášil.
Svatebčani když z kostela vyšli ven,
libovali si jaký je krásný den.
Beran svezl nevěstu s ženichem, svatebčany , děcka,
Beranovi svítilo tak do očí , že málem nakulmoval auta to mohla být pecka.
Když všechny krásně povozil, s Pánem Bohem si se všemi dal,
výslužku a kapku dobrého vína si na cestu vzal.
Že už bylo šero , pojede prý přes sklizený pola,
aby taky šetřil , ty stařičké kola.
Vzal to tedy Horkó vzhůru,
div že nedřel ze stromů kůru.
Najednou však mrcha hrbeček
a luftem letí náš Beran dědeček.
Z kozlíka vylítl jak Remek za mlada
a už ta tam je dobrá nálada.
Bryčka se překotila, na boku leží
a milé Beran do Hodonína pro pomoc běží.
U Pařízků dva chlapíky vzal
a s jejich pomocí bryčku na kola zase dal.
Strýcu !! bryčka je celá , jen blatník je v řiti,
to víte , toho vína nesmíte tolik píti.

Paragraf : Bryčka vzhůru koly,
sluho příště ať jede radši s pomalými voly.

Ti černovští myslivci na kynologii se dali,
jeden foxla a další dva si jezevčíky vzali.
Pséci to jsou pěkní což o to,
ale taky Beranům dávají co proto.
Vycvičit jezevčíky , to není žádná sranda,
vždyť je to strašně tvrdohlavá banda.
To pes pořád zkouší, co si může dovolit
a milé Beran nesmí moc povolit.
Cvičí se poslušnost, barva , odložení,
po večerech jsou berani do chytrých knih položení.
Se psi jsou radosti, ale i starosti,
nejlíp si prý pes pochutná na hovězí kosti.
Na večer Beran se psem na pravidelnou obchůzku chodí
a malého čoklíka na vodítku u nohy vodí.
Jednou ho však na volno pustil a co prý se bude dít,
jestli pak po rodičích dobré vlohy bude mít.
Pes šel pěkně u nohy a s nosem u země slídil
Beran co že pes cítí , potom se pídil.
Najednou šla morda k zemi , prut jak anténa trčí
a náš pes si to po stopě frčí.
Do prčic zas asi nějaká kočka , brblal si Beran pro sebe,
no přeci hned nepoletím pro tebe.
Jenže ouha - řink , prásk, bum, třísk,
Beran jen tak lehce na psa písk.
Vypadá to jako by se někde sklo rozbilo,
v tu chvíli Beranovi do smíchu nebylo.
Za moment však znovu byla slyšet mela,
to už viděl beran , že tabulka skla nebude celá.
Hned ho napadlo , jestli je tam vlezlá kuna,
že to bude u Dzina pěkná suma.
Co se vlastně lidi stalo?
On si Beranův soused na zahradě skleník postavil
a vše na sezonu do půdy připravil.
No a na trávu tam přišel z lesa srnec
a už bylo průseru plný hrnec.
Srnec se psa lekla do skleníku vletěl
a náš pes pozadu být nechtěl.
Jenže dveře zavřený a ven se muselo,
venku jen tak lehce pršelo.
Vzal to tedy srnec do další tabule,
oj to musela bolet ta jeho kebule.
Srnec tirýk , k lesu běží,
u skleníku střepy leží.
Beran šel za sousedem vyčíslit škody ,
ten řekl : „Prď na to !!“ a ještě nalil ohnivé vody.
Potom Beran na čekanou chodil
a střelený srnec se mu hodil.
Donesl sousedovi taky kus flákoty,
že na něho nešly u skleníku mrákoty.

Paragraf : Beranovi patálie,
nalej sluho vína z Itálie.

7.7.2007 . krásný to byl den,
myslivci pořádali zábavu, tak šel každý sednout ven.
Všechno měli nachystaný , guláš se v hrnci vařil
a nejeden návštěvník u výčepu pařil.
O hudbu se postarala Veselá dvojka
a ve výčepu zase silná trojka.
Pobízet se přeci musí, aby se více pilo,
no a v kasičce těch barevných obrázků dosti bylo.
Sortiment byl široký, rum, zelená , režná a taky Finská vodka,
někdo už se kymácel jak na moři loďka.
Muzikanti hráli do tří, ale ještě v pět se pělo,
pár jedinců ještě na pokračování chuť mělo.
Vyšli tedy k domovům, Alfréd velký řeči měl
pohostit doma i dolňáky chtěl.
Vy se bojíte dolňáci k nám jít,
vždyť můžeme víno z kanystrů pít .
Měl tak silné řeči, že se ukecat nechali,
ale potom mu pokoje nedali.
Když se k jeho domovu blížili
Beran všechny prosil , aby se stišili.
„ Co je Berane „ , před chvilkou byls geroj s velkými rameny,
teď se bojíš maminy , aby tě nezřezala řemeny.?
Mamina se stejně vzbudila a jako správná hostitelka víno lila.
a ta slavná partyja víno z třídecáků pila.
Když už toho měli všichni plný bréle k domovu se trousí,
jeden odpadlík si však u Berana na obyvák zuby brousí.
Na sedačku si pěkně lehl a začal chrápat,
pak mu začal zvonit mobil a začal se po něm drápat.
Haló, haló, co se děje,
domácí Beran se jen směje.
„ Kde zas seš ty dobytku“ , ozvalo se z druhé strany,
kde bych byl u Petra navrchu a rozhlížel se na všechny strany.
„ U jaké Petry ? ,seber se a mazé dom,
nebo bude mela jako hrom.
Beran uši sklopil, do bot rychle hópl
málem na jezevčíka dědouška v kalupu stópl.
Cestou kličkoval jak zajíc na honě,
kdyby mohl vyskočil by třeba na koně.
Kruci písek mě snad otekly nohy vždyť mě ty boty tlačí,
že nejsou jeho, až doma po dlouhé době zjistit stačí.

Paragraf : Noc s myslivcem skončila
Sluho kapina by nebyla?

Pryč už jsou dávno ty doby ,
když se místní pářili na černovské hody.
Dnes je však už jiná doba
málo kdy se stane , že jsou z Černovic oba.
Děcka už jsou taky víc roztroušený po té naší vlasti,
a tak si užívají života slasti.
To má jeden Beran kanára až v Karviné,
je to takové slušné dítko nevinné.
Horší jsou však ty jejich schůzky,
na rande si bere Beran nejméně tři blůzky.
Každý hned pochopí, že do Karviné je to z ruky trochu
a Beran vždy dopředu zavolá : „Už jedu hochu“.
Jednou zas scuka měli a dva dny se pářili
psí kusy se jim dařili.
V Černovicích hasiči banda je veselá,
protože jezdí po závodech , milovnice domů jet musela.
Na vlakovém nádraží poslední „mlask“ milému dala
a něco na čtení si s sebou vzala.
Čtení a vlaku drncání,
na Berana už jde spinkání.
To víte po tak náročné noci
je třeba tělu k odpočinku trochu pomoci.
Už ani nevím kde se to stalo,
ale jako by přepojili mašinu se mě zdálo.
Jenže Beran furt jak Šípková Růženka chrčí
a náš vlak od Brna na Uherský Brod frčí.
Pak se Beran probudil a v kupé noví lidi,
mrkne z okna a jinou krajinu vidí.
Pak řekla: „Promiňte, že jsem tak nesmělá,
taky jedete do Brna ráda bych věděla.
Ne , my jedeme do Luhačovic , to je od Brna na jinou stranu
Beran jako by dostál pěstí ránu.
Kruci, kam já vlastně jedu, takový šoky mě nesvědčí,
honem musím najít , kdepak je průvodčí.
Potom se s průvodčím na další trase shodla,
teď by jí slivovička určitě bodla.
I když měl beran s cestováním patálie, je to kus profíka,
stihnout závody a ještě si dát po republice šlofíka.
A protože se mu cestování začalo líbit do Černovic ze Skalice jet Beran chtěl,
nasedl do autobusu, jenže ten konečnou v Crhově měl.
Beranův tatík z toho už má psinu
a říká „Co s ní uděláme milí synu.
Dej jí přece dobré rady,
ať studuje jízdní řády.

Paragraf: Cestovní trdlo,
sluho v krku mě stvrdlo.

Taky zde máme „Borca“ nejmenuje se ani Pavel ani Petr,
ale za to je to „SÁKRA“ geometr.
Lidem pomáhá po dědině řezat vazby,
na to jsou určený přesný sazby.
A jak říkám, že to s pilou umí,
každý na jeho práci s otevřenou hubou čumí.
Jednou doma s manželkou jen tak řeč hodili
a po starým koberci přitom chodili.
„Ty Berane nekoupíme už sem koberec jinačí,
vždyť už ani našemu vysavači nestačí.
Asi jo, až našetřím nějakou kajdu,
do obchodu pro něho zajdu.
Nějaký čas uběhl a Beran se koberec koupit chystá,
vezme metr a měří, jaká je míra čistá.
Nevím jestli byl křídlované, nebo co se mohlo stát,
ale míry si do té palice nemohl dát.
Napsal to tedy na lístek, do peněženky si ho dal
a na koberec si pár tisícovek vzal.
Protože věděl , že z toho sortimentu by mu šla hlava kolem,
rozhodl , že ho s manželkou vyberou spolem.
Přišli do obchodu a Beran lístek z peněženky bere,
když viděl co to bude stát říkal si „To mě tak sere !!“
No nic koberec koupili, k domovu frčí,
když doma koberec rozmotali, Beran jen syčí.
„Do prdele ženo“ , nám z jedné strany metr schází
a hlavou do zdi trdlo vrazí.
Japaks to ty hlavo skopová počítala,
manželka mu jeho chybu vyčítala.
Kdybych to věděl, hned bych ti to řekl,
sedl na židlu a jen slabě hekl.
Za chvíli však dobrý nápad dostal,
v obýváku s metrem chvíli postál.
Hele mamko sem nám padne , to je ale náhoda
a už zase v chalupě panuje dobrá nálada.
Druhý den se další koberec jede kupovat,
snad už žena nebude hubovat.
Druhý pokus už se zdařil, koberec tam pasoval,
jen kdyby ty penízky Beranovi někdo fasoval.
Žena ta však ráda byla , že je Beran takový ňouma
a teď co by se dalo ještě změřit po chalupě zkoumá.

Paragraf : Koberec jen o metr kratší
sluho nalej něco teplého radši.
A teď si jeden špek z kolchozu dáme,
vždyť je pěkně a čas ještě máme.
Tady se dějou změny , šéfová je tam nová,
je to všem známá miss Severinová.
Kolchoz to byl vždycky dodavatel dobrých kousků,
dnes už tam jsou všichni čistí jak stoh bilých ubrousků.
Buď jim šéfová přistřihla křídla ,
nebo jim vyschly ty slivovicový vřídla.
Samozřejmě , že se tam musí něco stát,
vždyť by jsme neměli do ortelu co dát.
To přišla doba žní, pro „OBRUČ“ ty lepší časy,
za obilí pak jdou prachy do společné kasy.
Počasí si z nás dělá poslední dobou srandu,
šéfová se pak bojí, aby sehnala na kombajn tu bandu.
Po pár dní pršení zase pěkně bylo a dalo se vyjet do polí,
vždyť už dávno bylo po žních v širokém okolí.
Kombajny namazaly, na pole vyjíždí
a na poli za sebe najíždí.
Šéfová si doma řekla, že kontrolu udělá
a tak zjistí, jestli jedou nebo se nedělá.
Přijela na pole kombajnistů partya stála,
proto s chlapama kus řeči dala.
Když bylo po řeči, Beran na kombajn leze
a je v celku rád, že se zase sveze.
Udělal manévr s kombajnem jaký snad ani nejde,
za chvíli šéfka řve co do něho vejde.
Beran totiž zatočil do pravého úhlu a na Renolt se hrne,
šéfová řve a jak to dopadne trne.
Chlapi na Berana mávali seč jim síly stačily,
ale on nechápal co signály značily.
Kruci , že bych měl zabržděný, to musím přidat plynu,
za chvíli však polykal hořkou slinu.
Vylezl z kombajnu a k autu se blíží
ruce svoje nad hlavou kříží.
„Šéfová, šéfová jste celá?“
a řval , to byla mela.
Co řveš ty blbóne vždyť já su tady
a hnala k autu ta svoje vnady.
Renolt ten byl pomačkané, lišty z něho lítaly,
v hospodě pak Berana slavnostně vítali.
Druhý den měli chlapi o svačině sezení,
vzali Beranův sešitek a tam bylo : „Naboural jsem auto vedení !“

Paragraf : Situace , že by trefil šlak
sluho mám žízeň jako drak.

A ještě jeden šplouch zde máme,
tak si ho zde dáme.
Hovězí dobytek družstvo v Osikách má
a sem tam na porážku nějaký kus dá.
V dědině je borec , co s dobytčákem jezdí,
skla má vypucovaný , jak okna ve zdi.
Jednou byli smluveni, že dobytek odveze na jatka do Tišnova,
aby se udělala pro dobytek místa nová.
Auto přistavil, z korby však popelnici zapomněl sundat,
„Jakpak já se teď s ní budu nundat“.
Dobytek mu dva kolchozáci nakládat pomáhali,
a že tam byli s horalem dovnitř mu ji dali.
Neboj mi do Černovic jedeme
před chalupu vyhodit ji snad svedeme.
Na dobytčák se poslední kus dává
a beran z traktoru na rozloučenou mává.
Z Osik do Černovic je to asi pět kiláků,
ale po silnici je aspoň sto šutráků.
Traktory dnes jezdí rychle , už to jsou přeci stroje,
Beran však vymetl aspoň díry troje.
Popelnice poskakuje, najednou šup a už se venku válí
Beran traktoru plné kotel pálí.
Do Černovic přijeli a popelnici vyndat chtěli,
čučeli jak telata , oni otevřenou branku měli.
Jeden Beran ten je opatrný, už říkal , že každý pětikilo musí dát,
druhý říká: „Nesejčkuj, jedem zpátky a budeme se ptát „.
Ta bude asi na Lískovcích v kopečku,
Beran už měl ze strachu horečku.
Přejeli Lískovce, přejeli Brumov, k Osikám mířili.
Berani, že budou o 500chudší s tím už se smířili.
Člověče popelnice v prdeli, peníze v prachu,
oba prožívali půl hodiny strachu.
Když už jsme tady , vezmeme to až k salaši,
ona popelnice leží tam v palaší.
No ty vole mi máme štěstí, že to nebylo v dědině,
tak aby nám to šlohli a zacólovat by jsme to museli jedině.
Když přijeli do kolchozu, s kamošama se o zážitek dělí,
teď se smějí, ale předtím bobky v trenkách měli.

Paragraf : Výlet popelnice
sluho nalej slivovice.

Paragrafy jsou přečteny , sluha můj je jako snop,
pardon je v rychtyku a já mám z nosu vodovod.

Že mě huba vrže jak od stodole vrata,
musím pustit ke slovu pana kata.

Kat: ---------

Přípitek:

Naposled se Beran se všemi loučí
a každému něco odporoučí:

Tomu , co mobil do kotle hází odporoučím ledviny
aby to byl jeho kus jediný.

Těm co kotel nafukujou jak vajíčko , odporoučím kopyta
aby tolik neglgali a nebyli jak jelita.

Ten co kupuje boty různého druhu odporoučím trochu střev do sáčku
aby zapomene na šumnou prodavačku.

Tomu, co učí kluka poznávat české lesy , odporoučím oči,
aby příště nespoléhal na to, že bude doma kočí.

Tomu, co bryčku převrací, odporoučím slezinu,
Ať příště nedělá takovou koninu.

Tomu, co s čoklem skleníky rozbíjí, odporoučím plecko,
aby byl rád , že nerozbil sklo všecko.

Tomu co u cizích chrápe odporoučím koleno,
když to přežene , aby neměl hlavu jak poleno.

Tomu, co do Brna cestuje přes Uherský Brod, odporoučím plíce ,
ať studuje jízdní řády více.

Tomu co krátký koberec kupuje , odporoučím chlupů pár,
za to že manželce dvojitý dal dar.

Tomu co firemní auta likviduje odporoučím zuby,
aby dával pozor a nedostal od šéfové do huby.

Těm co popelnici cestou ztrácí, odporoučím kýtu,,
aby ji příště vezli v lepším krytu.

Stárkům odporoučím svoje přirození,
aby vydrželi až do setmění.

Stárkovým odporoučím nožičky,
aby nepřisedaly jak slepičky.

Ortelistovi odporoučím ocas,
že si při těch paragrafech pořádně pocás.

Pardonovi odporoučím kus desky,
aby rajtoval a nechodil pěšky.

Katovi odporoučím svoji hruď,
aby si na Berana nechal zajít chuť.

Tomu co ortel psal odporoučím sliznici,
aby mu někdo brzy nerozbil palici.

Muzikantům odporoučím kozičky,
aby hráli jenom pěkné písničky.

Sluhovi odporoučím kopyta,
jelikož při cestě domů většinou klopýtá.

Starostovi odporoučím moje nožičky,
aby ho poslouchali černovský lidičky.

Zastupitelům odporoučím řitní otvor,
aby měli pokoj od všech urépaných potvor.

Trubači odporoučím ohon,
aby třikrát zatroubil o pardon.