Drobečková navigace

Úvod > Obec > Obec - původní > Publikace k 720 let obce

720 let obce

Tato stránka přiblíží celou publikaci o obci Černovice, kterou obec k tomuto výročí vydala.

Všem, kteří budou šířit dobré jméno Černovic děkuji.

Jaroslav Zhoř - starosta

 


720 let trvání ČERNOVIC

Dějiny a současnost

Obsah

  1. Zeměpisná situace obce
  2. Pohled do dávné minulosti Černovic
  3. Z dějin obce
    1. Od nejstarších dob
    2. Rychtáři, starostové, předsedové národního výboru, starostové
    3. Čestné občanství
    4. Dějiny školy
    5. Dějiny kostela
    6. Dějiny hospod v obci
    7. Gruntovní knihy
  4. Partyzáni v Černovicích a v okolí ke konci druhé světové války
  5. Vývoj obce po roce 1945:
    1. Národní výbor a jeho činnost po osvobození
    2. Sbor pro občanské záležitosti
    3. Poštovní úřad
    4. Budování v obci
      1. Jednotné zemědělské družstvo – OBRUČ Agro a.s.
      2. Kulturní dům
      3. Mateřská škola
      4. Starý kvartýr – chata Hodůnka č.96
      5. Cesty – místní komunikace
      6. Další akce
      7. Řemeslníci a živnosti
    5. Společenské a zájmové organizace
  6. Kulturní památky
  7. Znak a prapor obce
  8. Zajímavá data
  9. Autoři, použité materiály a literatury


I. Zeměpisná situace obce

Obec Černovice leží na náhorní rovině, 624 m nad mořem. Je to nechráněná, větrům otevřená krajina. Proto je tu po většinu roku drsné větrné počasí. Je to výměrou největší obec z celého bývalého kunštátského okresu: její celková výměra je 1 318 ha. Z toho zemědělské půda 407 ha, lesy 854 ha, vodní plochy 5 ha, zastavěná 6 ha, ostatní plochy 46 ha.

 

II. Pohled do dávné minulosti Černovic

O existenci Černovic máme první písemnou zprávu z roku 1286, tj. z doby před sedmi sty dvaceti lety. Vesnice ovšem existovala již dříve, ale v onom roce vstupuje do historie.

V jedné listině olomouckého biskupa Bruna z roku 1286 je uváděn jako svědek při sporu o církevní majetek v Šardicích mezi jinými osobami "Rudgerus, plabanus de Cernovicz", čili Rudger, farář v Černovicich. Badatelé soudí, že jde o naše Černovice, že tedy roku 1286 již existovaly, a že to byla vesnice významná, protože zde byla fara a farář. To je bohužel na dlouhou dobu všechno, co nám písemné dokumenty o Černovicích říkají. Až do poloviny 16. století se o naší obci vyskytuje v různých dokumentech jen několik drobných zmínek, hlavně o tom, kterému pánu patřily, a teprve v polovině 16, století se setkáváme v pozemkových knihách poprvé se jmény černovických osadníků. Již v 16. století jsou to některé rodiny, které žijí v Černovicích dodnes.
Přesto, že zpráv je, jako o všech jiných vesnicích, velmi málo, protože do 16. století se na venkově skoro nic nepsalo, dovedeme si osudy Černovic od doby jejich založení představit. Víme, že do 12. století byla Českomoravská vrchovina pokryta souvislým lesním porostem a náležela panovníkům, to jest českým a moravským Přemyslovcům. Byl to panenský ráj zvěře, k níž patřili ještě medvědi, vlci, zubři, jeleni a bobři a velké loviště knížecích družin. Teprve ve 12. a ve 13. století sem přišli osadníci a založili v poměrně krátkém čase všechna města a všechny vesnice, které většinou existují dodnes. Černovice byly nepochybně založeny někdy v této době, tedy ve velké vlně kolonizace, která zalidnila dosud panenské lesy Českomoravské vrchoviny.

Nevíme, kdo Černovice založil. Ve jménu naší obce zrcadlí se tmavý obzor lesů, do nichž byla zasazena. S určitostí nemůžeme ani říci, komu Černovice původně patřily. Panovník v době kolonizace daroval půdu klášterům a svým šlechticům, kteří prováděli kolonizaci sami. Ve 13. století si šlechtici postavili kamenné hrady a soustřeďovali kolem nich vesnice do panství. Černovice leží přesně na rozhraní panství velmi významných moravských panských rodů: pánů z Pernštejna, z Lomnice, z Kunštátu a z Boskovic. Tyto rody měly ve 13. – 14. století v okolí Černovic řadu hradů a každý z nich měl několik panství. Některé hrady se změnily časem v rozvaliny a jejich panství byla připojena k hradům jiným. Takový osud potkal i hrad Louku, jehož zbytky leží mezi Hodonínem a Olešnicí. Ve 14. a 15. století patřil hrad Louka jedné větvi pánů z Lomnice a koncem 15. století k panství tohoto hradu náležely osady Černovice, Poříčí, Olešnice, Louka, pustý Křižánkov a Milejov u Německého.

Ve 14. a 15. století jsou Černovice uváděny v pramenech několikrát jako majetek pánů z Lomnice, ale nenáležely k lomnickému panství jako Brumov, ale k panství louckému. V prvních popisech povinností černovických sedláků z konce 16. století se dovídáme, že museli mimo jiné dva dny v roce "hlásat". To je stará povinnost a znamenala, že každý sedlák musel dvakrát v roce držet na hradě hlídku a volat nebo troubit, kdyby se přihodilo něco podezřelého nebo nebezpečného. Černovičtí chodili zřejmě ve 14. a 15. století hlídkovat na hrad Louka.
Dovedeme si také podle jiných míst představit, jak k založení došlo, a jaké byly první kroky života černovických kolonistů - a dokonce můžete i soudit, ze které oblasti přišli. Zakládání osad prováděli ve službách pánů nebo klášterů tzv. lokátoři. Tito muži vyhledali vhodné místo pro založení vesnice, přivedli kolonisty, rozdělili jim půdu a dohodli s nimi jejich povinnosti vůči majiteli půdy. Noví osadníci si postavili první obydlí a začali tvrdý boj o svou existenci. Museli vykácet nebo vypálit les, přeměnit ho v pole a začít hospodařit. Po několik prvních let existence vesnice měli lhůtu (=osvobození) od povinností. Páni, kteří kolonizovali moravskou stranu Vrchoviny, měli již majetky na jižní Moravě. A s největší pravděpodobností přicházeli právě odtud na Vrchovinu první osadníci. Byla to tzv. vnitřní, česká kolonizace a kořeny černovických rodů sahají zřejmě někam do jihomoravských nížin. Půda přidělená k prvním gruntům u nich zůstávala ve středověku po celá staletí beze změn. Grunty se nesměly dělit, aby z nich mohly být odváděny stejné povinnosti. A tak můžeme z pozdějších soupisů černovických gruntů usoudit, že zde bylo při založení vyměřeno asi patnáct lánových gruntů. Lán byl největší výměrou gruntu a zajišťoval slušné živobytí i v tvrdých podmínkách naší obce. Půda ovšem rodila velmi málo - asi trojnásobek obilí, které se vyselo. Selo se žito a oves, hodně hrachu a prosa, dobytek byl špatný, ale kolem byl les, ve kterém se dalo leccos ulovit, i když honitba náležela od počátku pánům. Původní lánové grunty byly v dolní části vesnice. Později přibývaly menší usedlosti - podsedky - v horní části vesnice při potoku. Sedlákům byly vyměřeny peněžní platy, naturální dávky a roboty, se kterými se setkáváme v pozdějších urbářích.
Od samého počátku vynikají Černovice nad všechny okolní vesnice svou velikostí. Je to dáno tím, že kolem osady byly velké plochy lesa na mírně zvlněné rovině, které se daly přeměnit v pole. Ale nápadná velikost středověkých Černovic může být také dokladem toho, že s ní měli zakladatelé nějaké úmysly. Snad zde chtěli vytvořit centrum kolonizační oblasti. Odedávna zde byl kostel a rychta. Možná, že Černovice nezaložil nikdo z velkých pánů, ale že to byl původně malý statek, který byl sousedními pány v boji o půdu pohlcen. A to, že se Černovice dostaly na pomezí velkých panství, jejich rozvoji příliš nesvědčilo. Mělo to však jednu velkou výhodu. Černovičtí nebyli pod přímým dozorem vrchnosti, nebyl zde nikdy žádný panský dvůr, a tak byly roboty malé a osadníci si mohli žít po svém.

A pak zde byla ještě jedna velká výhoda polohy mimo důležité cesty a daleko od měst, od klášterů a od hradů: takovým místům se vyhýbaly války. Do hor a lesů se vojákům nikdy nechtělo. Sedláci před nimi se svým dobytkem i majetkem beztoho utekli do lesa. A tak po celá staletí pravděpodobně nepoznaly Černovice hrůzy válek, kterými tolik trpěly nížiny a okolí měst, hradů a cest. Černovic se asi příliš nedotkly ani husitské války, a dokonce ani válka třicetiletá. Odlehlým osadám v zdravém, větrném a mrazivém povětří se dokonce vyhýbaly i epidemie, kosící městské obyvatelstvo. A tak byl zřejmě vývoj Černovic po celá staletí velmi stabilní a snad kořeny starých černovických rodin sahají až do dob počátků naší vesnice.

K významné změně v životě Černovic došlo roku 1496, když loucké panství koupil Vilém z Pernštejna a připojil je i s Černovicemi k pernštejnskému panství. Vilém z Pernštejna se stal nejbohatším mužem své doby, to jest 15. a poč. 16. století, kdy vládli Jagellonci. Vytvořil největší pozemkovou državu ve střední Evropě. Měl ke konci života desítky panství a zámků na Moravě i v Čechách. Byl znamenitým finančníkem, ekonomem a politickým sloupem českého státu, takže František Palacký ho nazval největším mužem starých českých dějin po Karlu IV. I když žil na středomoravských zámcích a na konci života v Pardubicích, zachoval si pevná pouta k rodovému hradu Pernštejnu, který dodnes stojí v podstatě v té podobě, jak jej spolu se svými syny dostavěl. A ve své závěti pověřil své dědice, Jana a Vojtěcha z Pernštejna, aby postavili v Doubravníku důstojnou rodovou hrobku. Jeho testament byl splněn, a tak vznikla jedna z nejkrásnějších staveb pozdní gotiky, ve které jsou největší Pernštejnové pochováni.

Vilém z Pernštejna byl svým poddaným milostivým pánem. Toho využili i Černovičtí a při jedné z jeho návštěv na Pernštejně před něho předstoupila deputace černovických konšelů se žádostí, aby napravil křivdu, která se jim stala zatopením selských pozemků panským rybníkem, který pod obcí založili Lomnicové. Vilém žádosti vyhověl, a tak vznikl první a velmi vzácný dokument, týkající se naší vesnice. Jeho text je uveden níže. Velké pernštejnské panství, k němuž nyní Černovice až do konce poddanství roku 1848 náležely, mělo desítky malých osad, ve kterých bylo většinou méně než deset chalup: proto bylo rozděleno do několika rycht. Černovice se staly místem rychty a k této rychtě byly připojeny Tasovice a Hodonín. Tyto vesnice náležely k černovickému kostelu a tvořily farnost, která byla součástí doubravnického děkanátu.

Syn Vilém z Pernštejna, dědic jeho moravských a po smrti svého bratra Vojtěcha všech pernštejnských statků, Jan "Bohatý" z Pernštejna, stavitel doubravnického kostela, dal pořídit na pernštejnském panství gruntovní a sirotčí knihy. Jeho úředníci sepsali na pernštejnském panství podle jednotlivých rycht a vesnic grunty se jmény jejich držitelů a dluhy, kterými byly usedlosti zatíženy. Každoročně se pak do těchto knih zapisovalo, zda došlo ke změně majitele gruntu a komu byly splátky na dluhy vypláceny. Gruntovní a sirotčí knihy vznikly proto, aby byl přehled o splácení.

Dědické právo totiž způsobovalo, že se majitelé na gruntech velmi rychle střídali a že mnoho gruntů bylo při velké úmrtnosti tehdejší doby "sirotčích". Jak bylo řečeno, grunty se nesměly dělit. Černovičtí sedláci měli dědické právo, to jest na místo zemřelého hospodáře nastupoval jeho nejstarší syn. Pokud však byly děti zemřelého hospodáře příliš mladé, byl grunt předán někomu jinému, ale sirotkům musely být vypláceny podle odhadnuté ceny podíly, aby si mohli "zakoupit" grunt jiný, až dospějí . Pokud nastoupil na grunt nejstarší syn a měl mladšího sourozence, byl také proveden odhad ceny a také dědic musel svým mladším sourozencům vyplácet dědické podíly. A posléze, když některý hospodář nebyl schopen plnit předepsané poddanské dávky a povinnosti, musel grunt prodat někomu jinému a odejít na grunt menší. Z těchto důvodů se majitelé gruntů po celé období feudalismu rychle střídali a téměř všechny grunty byly zatíženy dědickými splátkami, které se nazývaly "veruňky" a byly zapisovány do gruntovních a sirotčích knih. Feudální majetkové právo a omezené dědické právo sledovalo prospěch vrchností, ne sedláků. Sedláci nebyli majiteli půdy, ale pouze jejími nájemci. Proto se tak rychle střídali, a proto neměli k půdě a gruntům pravý vlastnický vztah. Ten vzniká až v 18. -19. století, kdy grunty přejdou do plného vlastnictví osadníků. Žádná rodina, která seděla na nějakém černovickém gruntě v 18. - 19. století, na něm tedy neseděla od pradávna a po celá staletí. Ale, a to je další důsledek feudálních poměrů, na gruntech se střídali většinou obyvatelé j e d n é vesnice, popřípadě sousedních vesnic z jednoho panství. A tak se na černovických gruntech, jak nám ukazují nejstarší gruntovnice a pozemkové knihy, střídají stále většinou černovické rodiny a noví hospodáři přicházejí nejčastěji ze sousedních vesnic, z Hodonína, z Tasovic, z Brumova a jen zřídkakdy ze vzdálenějších končin. Teprve v 18. - 19. století se vlastnické právo a vlastnictví gruntů stabilizuje a vzniká rodinný grunt a rodinný dům.

Zápisy o černovických gruntech začínají roku 1544. V tom roce bylo zaznamenáno ve vesnici 14 gruntů. První jména černovických osadníků zní takto: l/ Petr, 2/ Brumovský, 3/ Štěpán, 4/ Matouš, 5/ Mikuláš, 6/ Jan, 7/ Jan Rozum, 8/ Jíra Šefránek, 9/ Matěj Bříšek, 10/ Kuba Mráz, 11/ Jan, 12/ Kozel, 13/ Vašek, 14/ Jan Franěk. Některé další grunty jsou zapsány v sirotčí knize. Černovické zápisy patří k nejstarším na Moravě. Počínají v době, kdy jména rodin, t. j. příjmení ještě nejsou ustálena. Většinou se udávají jen křestní jména - příjmení se teprve tvořila, právě vlivem gruntovních knih. A tak nevíme, který rod, která rodina se vlastně za prvními jmény v Černovicích skrývají. S velkou pravděpodobností jsou to již předkové rodin, které známe v dalších letech již příjmením. Do konce 16. století se objevují v různých knihách ještě tato jména černovických osadníků: Štěch, Kozel, Troud, Makovec, Vítek, Soukal, Mach, Dlapa, Janičák, Šašek, Darduška, Jehl, Strejček, Píšek, Čech, Šklubina, Čačatka, Plíhal, Hrubý, Straňák, Kokrda, Smolka, Jebavý, Zich, Macárek, Bílý, Novotný, Knap, Vondráček, Hejný, Doležel. Jako všude, tvořila se i v Černovicích příjmení podle jmen křestních, podle charakteristických vlastností těch jedinců, kteří byli poprvé zapsáni do knih, podle jejich původu, podle přezdívky apod. Vesměs jsou v Černovicích jen jména česká.

Další dokumenty, v nichž jsou zapsány černovické grunty a chalupy se jmény jejich držitelů a s jejich poddanskými povinnostmi jsou urbáře. Nejstarší urbář pernštejnského panství, který se nám dochoval pochází z roku 1582, tedy z doby, kdy zemřel poslední velký Pernštejn, Vratislav "Nádherný", nejvyšší kancléř českého království a nastupoval jeho syn Jan. Další urbář dali sepsat Lichtenšteinové kolem roku 1635. Pořadí gruntů sice neodpovídá pozdějšímu číslování, ale uvedeme si je vedle sebe. Ukáže nám, jak se držba gruntů během padesáti let změnila.

urbář z roku 1582 urbář z roku 1635
l. Matěj Jebavý lán
2. Zych lán
3. Jan Macárek lán
4. Jíra Bílý lán
5. Pavel Novotný lán
6. Jan Hejl ¾ lánu
7. Jan Knap lán
8. Jiřík Smolka lán
9. Anna, vdova po p. děkanovi lán  
10. Martin Soukal podsedek
11. Blažek Knapů podsedek
12. Jíra Škublinů podsedek
13. Jan Čečatka podsedek
14. Vondráček  podsedek
15. Burin Straňáků lán
16. Jíra Hejný lán
17. Václav Machů podsedek
18. Jan Martinů lán
19. Jan Čech ¾ lánu
20. Matěj Ejvan lán
21. Vítek Doležel podsedek
1. Štěpán Pospíchal lán
2. Filip Fiala  lán
3. Vávra Kšiců lán
4. Jíra Bílý - pustý lán
5. Jíra Juračka  lán
6. Matěj Makluda ¾ lánu
7. Jakub Kubiš lán
8. Jakub Smolka lán
9. Jíra Havlů lán
10. Michal Cvikač podsedek
11. Matěj Manovský podsedek
12. Matěj Juračků podsedek
13. Jíra Řezník podsedek
14. Martin Nedoma podsedek
15. Pavel Hanák lán
16. Jan Plíhal  lán
17. Ondra Dlapa podsedek
18. Matouš Martinů lán
19. Jakub Čech ¾ lánu
20. Tomáš Pospíchal lán
21. Vašek Krejčí podsedek

To je původních jednadvacet černovických usedlostí, ze kterých je 14 velkých lánových gruntů a 7 podsedků, tj. usedlostí, které vznikaly postupně získáváním nové půdy. V Černovicích byly i podsedky větší než v jiných vesnicích, jak ukazují první katastry.

Dva nejstarší urbáře Černovic nás seznamují také s poddanskými povinnostmi. Láník měl tyto roční povinnosti: O sv. Jiří a o sv. Václavu odvádět po 6 ½ groších peněžního platu, o vánocích 4 slepice a 4 měřice ovsa, o velikonocích 30 vajec. Orat 1 den, vozit hnůj 1 den, svážet obilí 1 den, přivézt 2 fůry dřeva, k pile 1 kladu,1 den žnout, 1 den vázat obilí, 1 den sekat hrabičnou kosou, 1 den travnou kosou, 1 den hrabat a obracet seno, 1 den v zahradách plít, 1 den ve stodole odmítat, napříst 2 lokty příze a 2 dny hlásat. Podsedníci platili po šesti groších a vykonávali pěší roboty. Na robotu se chodilo za Pernštejnů patrně k jejich nejbližšímu dvoru v Boříňově. Hláska se možná držela na strážních bodech kolem Černovic. Celkem vynášely poddanské povinnosti vrchnosti v pernštejnské době 65 zl. 8 gr. ročně.

Ale vrchnost měla v Černovicích jako v jediné vesnici pernštejnského panství ještě další zdroj důchodů, a to byly rybníky. Pouze rovinatý katastr Černovic, jímž protékal potok, umožnil vybudovat tento důležitý objekt panského hospodářství. Koncem 16. století jsou v Černovicích 3 rybníky a urbář uvádí, kolik se do nich nasazovalo ryb: Do horního 20 kop plodu na kapry, do prostředního 30 kop a do dolního 25 kop. Jednou za 3 roky se lovilo, ovšem nikoliv pro sedláky, ale pro pána. Mlýn v této době v urbáři zaznamenán není, Černovičtí patrně mleli obilí v Hodoníně , kde je v urbáři mlýn uveden.

V majetku pernštejnského rodu byly Černovice přesně 100 let od roku 1496, kdy Vilém z Pernštejna koupil a připojil k Pernštejnu loucké panství, do roku 1596, kdy jeho pravnuk Jan panství prodal zbohatlíkovi pochybného původu, Pavlu Katarýnovi z Kataru. Bylo to patrně nejlepší století ve starých dějinách Černovic. Pernštejnové se příliš nestarali o hospodářství a povinnosti. Jak urbář ukazuje, roboty na jejich panství byly malé. Jinde bylo daleko hůř. Od doby, kdy přijal jejich deputaci Vilém, se asi Černovičtí s dalšími Pernštejny ani nesetkali. Po Janovi z Pernštejna vládl moravské části rodového majetku Vojtěch, horlivý evangelik, pak jeho bratr Vratislav, který si přivedl manželku ze Španělska a přestoupil na katolickou víru, a pak jeho syn Jan, válečník na nizozemské a turecké frontě, spíše Španěl než Čech. Za něho nastal definitivní úpadek tohoto kdysi nejslavnějšího českomoravského panského rodu a jeho majetek padl za obět obrovským dluhům, které Pernštejnové svým knížecím životem a nehospodárností nadělali. Pro Černovické zastupovali vzdálené pány jejich úředníci, kteří sídlili na hradě Pernštejně. Sem přicházeli pravidelně černovičtí rychtáři pro příkazy, zde se konaly zápisy do pozemkových knih a soudily hrdelní zločiny. Všechny drobné sousedské spory a všechny běžné záležitosti obecního života Černovic, Tasovic a Hodonína vyřizoval rychtář a konšelé na černovické rychtě. Nebyla to, pokud víme, rychta dědičná a rychtáři i konšelé se ve svých úřadech střídali. Jejich jména z předbělohorské doby neznáme.

Příslušnost Černovic k pernštejnskému panství a k doubravnickému děkanátu měla rozhodující vliv na náboženské vyznání černovických osadníků. Od husitské revoluce až do Bílé hory byli obyvatelé českých zemí rozděleni na katolíky a na evangelíky různých vyznání. I když existovala značná náboženská tolerance, záleželo vyznání osadníků v podstatě na tom, jaké kněze do svých kostelů vrchnost dosazovala. Vrchnosti měly totiž nad svými kostely tzv. patronátní právo, které jim umožňovalo ovlivňovat volbu kněze, a tím i náboženství poddaných. Pernštejnové byli vrchnost liberální a nechávali většinou svým poddaným volbu vyznání. O černovickém kostele sice, jak víme, existuje vůbec první historický záznam týkající se naší obce, ale pak na celé staletí prameny o kostele mlčí. Víme jen, že zde existoval a že k němu měla v 16. století pernštejnská vrchnost patronátní právo.

Jan z Pernštejna a Vojtěch z Pernštejna byli horlivý evangelíci luteránského směru a na svých panstvích podporovali evangelické vyznání. Je nepochybné, že v 2. polovině 16, století náležela černovická fara, pokud byla obsazena, k doubravnickému děkanátu, který se stal jedním z nejdůležitějších děkanátů evangelické církve na Moravě a koncem 16, století zde působila řada významných literárně činných děkanů. Jeden nepřímý důkaz o tom, že Černovice byly evangelické, najdeme ostatně i v urbáři z roku 1582, kde jeden lán náleží vdově po p. děkanovi, nepochybně dobravnickém. Evangelické náboženství bylo podporováno zejména pernštejnskými hejtmany a úředníky, kteří byli všichni v této době evangelíci, a drželi nad evangelickým kněžstvem ochrannou ruku. Z toho důvodu zde zřejmě neměla úspěch ani protireformace, kterou na svých panstvích začal provádět Vratislav z Penštejna. A nový majitel panství, Katarýn z Kataru byl horlivý evangelík. Všechny okolnosti nasvědčují tomu, že Černovice byly až do Bílé hory pod evangelickou církevní správou a že zde byli stejně jako v okolních vesnicích evangelíci.

Náboženská situace se radikálně změnila po Bílé hoře a za vlády Lichtenšteinů, kteří získali pernštejnské panství v 17, století. Podle Obnoveného zřízení zemského z roku 1628 byla na Moravě evangelická vyznání zakázána a celá země se měla vrátit ke katolicismu. Protože bylo málo katolických farářů, byla v Černovicích fara neobsazena a obec byla nadlouho přifařena k děkanství doubravnickému. To má za následek, že nejstarší matrika pro Černovice, založená ve dvacátých letech 17. století, byla vedena v Doubravníku. Tato matrika se dochovala a tak některé černovické rodiny mohou sledovat svou genealogií už od r. 1623. Mezi prvními jmény v matrice se setkáváme s řadou jmen, která jsou vedena v gruntovnicích a urbářích 16. století: Juračkovi, Nedomovi, Valentovi, Štěpánkovi, Nekludovi, Plíhalovi, Dlapovi, Maňovští, Kšicovi, Pospíchalovi, Haškovi, Kolářovi, Zychovi, Krejčí, Smolkovi, Řezníčkovi, Kejvalovi, Cvikačovi, Kroupovi, Blažkovi, Vitouchovi, Štěrbovi, Makludovi, Štarhovi, atd.

Od poloviny 17. století jsou černovické grunty vedeny v berních katastrech. První poválečný soupis půdy byl proveden v polovině 17. století. Téměř všechny grunty jsou v Černovicích osazeny. Je to opět oněch asi dvacet gruntů, které jsou zapsány v urbářích a sedí na nich mnoho stejných rodin jako ve starších dobách, jenom ve změněném pořadí. Od této doby je možno sledovat dějiny jednotlivých černovických gruntů a rodin až do současné doby. Ale to by byla velká práce, která by vydala na samostatnou knihu.

Další stránky přiblíží dobu, kam sahá paměť a zápisy v místních černovických kronikách a písemnostech. Současné Černovice jsou spojeny s tradicí a navazují na tvrdou práci mnoha generací svých předků, kteří kdysi vymýtili les a postavili první domy.


III. Z dějin obce

1. Od nejstarších dob

Nejstarší listinou z dějin obce, po staletí opatrovanou mezi obecními písemnostmi, je česky psaný pergamen z roku 1499. Její text má toto znění:

Já, Vilém z Pernštejna a na Helfenštýně, nejvyšší hofmistr království českého se svými erby a budoucími potomky, vyznávám tímto listem všem vůbec, kdo jej uzří nebo slyšeti budou, že předstoupili jsou přede mne rychtář a konšelé ze vsi Černovic, jsouce vysláni ode vší obce a snažnou prosbou prosili mě, jakož předkové moji udělali rybník pode vsí Černovicemi, kterýmžto skrze zatopení jim škoda učiněna byla, aby jim za to zatopení nahradil, (oddal) zpravujíce mne, že jim nic za to nahrazeno (oddáno) nebylo a proto já zvrchu psaný Vilém z Pernštejna nakloněn jsa k jejich snažné a pokorné prosbě i také chtě tomu, aby lidé v té svrchu psané vsi Černovicích tím lepší živnosti míti měli ze své zvláštní milosti a dobrotivosti nahradil (oddal) jsem jim za to zatopení, což jim zatopilo tím rybníkem svrchu psaným a tímto listem mocně dávám (oddávám) a dávám pozemky své, kteréž jsou tu ve vsi Černovicích měl od starodávna zpustlé, tak aby oni jich používali polí i louček a své živnosti je přivodili sobě i na časy budoucí a věčné. Za to učinil jsem jim takovou milost, že
jsem jim odpustil na robotních penězích, kteréž spravedlivě platili mi na každý ze sedmdesáti osmi grošů míšenských, z těch jsem jim vše odpustil, padesát a dva groše míšenské a tímto listem mocně odpouští m na budoucí časy a na svědomí. Na potvrzení tomu, co se v tomto listě píše, já, svrchu psaný Vilém z Pernštejna, svou pečeť vlastní rozkázal jsem přivěsit k tomuto listu, jenž je dán a psaný na Pernštejně v pátek po svatém Jakubu apoštolu léta po narození syna Božího tisícího čtyřstého devadesátého devátého.

K pergamenu místo podpisu byla přivěšena pečeť, ale ta se nezachovala. Opis tohoto listu na hrubém papíře vyzdobeném iniciálkou a rámečkem malovaných listů pořízen byl 15. 2. 1716 purkmistrem a staršinou  městyse Štěpánova. Žádný z těchto dokumentů se nezachoval.
Z archivních dokladů se dovídáme, že za Marie Terezie, když Sasové obléhali Brno, došlo k vyplenění obce, a to 2. dubna 1742, kdy po vydrancování Černovic Sasové s sebou odvlekli 37 osadníků. Starší černovičtí občané znají z vyprávění svých rodičů nebo prarodičů povědomost o tom, jak v roce 1866 pronikli do Černovic pruští vojáci Prajzi - a co tento nájezd pro vesnici znamenal. Robota byla zrušena, ale vrchnost žádala výkupné z robotní povinnosti. Teprve po zaplacení výkupného nemusel chodit robotovat na panské. Výkupné bylo stanoveno na 46 zlatých a 57 krejcarů stříbra. Dodnes majitelé domů z Černovice č.15 a č.16 mají uchován výkupní list od roboty.

Pokud jde o růst vesnice a počtu jejích obyvatel, ukazují archívní doklady, že Černovice měly:

Roku  1674 20 domů, obydlených 19, jeden pustý (ve stavbě)
1790 43 domů  348 obyvatel
1834 71 domů 575 obyvatel
1890 93 domů 625 obyvatel
1900 103 domů 630 obyvatel
1920 105 domů 603 obyvatel
1930 110 domů 594 obyvatel
1951 119 domů 463 obyvatel
1958 477 obyvatel
1974 403 obyvatel
1977 411 obyvatel
1980 133 domů 378 obyvatel
1985 144 domů 380 obyvatel
1995 148 domů 342 obyvatel
1996 149 domů 331 obyvatel
1998 325 obyvatel
2000 150 domů 339 obyvatel
2002 153 domů 318 obyvatel
2004 155 domů 338 obyvatel
2005 156 domů 344 obyvatel


Ke značnému poklesu obyvatel došlo po druhé světové válce, kdy se několik rodin odstěhovalo do pohraničí.

 

2. Rychtáři, starostové a předsedové národního výboru

O rychtáři obce je první písemná zpráva z roku 1499, kdy zástupci vesnice Černovice přišli na hrad Pernštejn a tam pána prosili o náhradu za škodu utrpěnou protržením hráze rybníka a zatopením obce. Jméno rychtáře uvedeno není, listinu nepodepsal. Ani pán z Pernštejna listinu nepodepsal, dal k ní připojit jen svoji pečeť. Další písemná zpráva o rychtáři je až z roku 1822. V knize ohlášky snoubenců na farním úřadě je z toho roku zápis: Martin, syn Franz Pavelka, rychtáře, Anna, dcera Ondřeje Bednáře. Od roku 1849 byl starostou pro Černovice a Hodonín lesník na lesním revíru hraběte a z jeho vůle taky dosazený Vejpustek. Bydlel na revíře až do roku 1864. Staří pamětníci říkali, jak v neděli v kostele sedával na židli pod kolnou u staré hospody č. 9, sedláci a chalupníci jdoucí z kostela přicházeli s čepicí pod paží, aby zástupci milostivé vrchnosti a úřadu políbili ruku. Tento Vejpustek je pochován na zdejším hřbitově. Roku 1864 byl poprvé ze svobodné vůle usedlíků zvolen starostou zdejší rolník František Haška č.14.

Dalšími starosty byli:

František Plíhal č.18   1890 
František Pavelka, koželuh č.13 1890 -1892
František Čepička, rolník č. 26 1893 - 1895
František Pavelka, koželuh č.13 1896 - 1898
František Kučera, rolník č.11  1899 - 1901
František Plíhal, rolník č.18  1902 - 1919
Rudolf Křenek, bednář č. 98  1919 - 1922
Josef Peša, domkař č.100  1922 - 1923
František Jílek, rolník č. 26  1923 - 1928
Josef Kšica, rolník č. 27, kterého v úřadě záhy vystřídal jeho náměstek
Josef Ostrý, rolník č.11  1928 - 1932
František Pavelka, obchodník č.13 1932 - 1945


Po roce 1945 na místo starostů nastupují předsedové národních výborů v tomto pořadí:
Bohuslav Minařík, obchodník č. 47 1945
Antonín Jílek, rolník č.10  1945
František Ostrý, domkař č. 68 1945
Antonín Křenek, domkař č. 98 1945
Metoděj Kšica, rolník č. 32 1946 - 1947
Josef Kitner, domkař č. 60 1947 - 1948
Antonín Proks, zemědělec č. 63  1948 - 1950
Alois Musil, stolař č.115  1950 - 1954
Alois Flieger, dělník č.113  1954 - 1960
Jaroslav Juračka, dělník č.112 1960 - 1964
František Vavříček, dělník č. 94 1964 – 1976
Antonín Šikula, dělník č. 29 1976 - 1981
Vojtěch Dostál, úředník
fin. správy  č. 104 1981 – 1990

 

V roce 1990 opět nastupují starostové

Jaroslav Zhoř, elektromechanik č.137 1990 - dosud

Ještě po první světové válce používala obec na úřední listiny starou pečeť, na které byl nápis "Černovská rychta 1689". Toto razítko bylo pořízeno podle staršího, na němž byl nápis: "Cziernowska richta 1689" - dokazuje to, že obec měla rychtáře a rychtu.

Za starostování Rudolfa Křenka č. 98 byla pořízena pečeť nová s nápisem "Obec Černovice, pol. okres Boskovice". Škoda, že se nám staré pečetě nezachovaly.
                                 
Pečeť  „Czernowska richta 1689„ původní „Nová „  Černovská rychta                      

 

3. Čestné občanství

K uctění 80. narozenin prvního prezidenta ČSR T.G. Masaryka, usneslo se obecní zastupitelstvo 7. 3. 1930  jmenovati jej čestným občanem Černovic a byl zaslán kanceláři presidenta republiky o tom diplom./citace z kroniky/

 

4. Dějiny školy

Škola byla založena v r. 1758, tedy v době panování císařovny Marie Terezie. Bylo to škola jednotřídní, jejíž dřevěná budova stávala mezi nynějšími doby č. 2 a 3, tedy v místě, kde stávaly školní kolny. Roku 1793 založil tehdejší učitel Tomáš Štarha pamětní knihu školy. Ta se bohužel nedochovala. V roce 1816 byla pro školu postavena nová zděná budova, nynější dům č. 3. Pomocníkem učitele Štarhy byl jistý Krušina. Tomáš Štarha působil na škole od roku 1793 až do roku 1840. Nástupcem Štarhovým byl Jan Dědek. Působil zde od roku 1840 až do roku 1880. Za jeho působení byla založena v roce 1847 školní matrika a týdeník. Dle zápisu v týdeníku chodilo do školy z Černovic 80 žáků, z Tasovic 25 žáků a z Hodonína 22 žáků. roku 1848 začíná kniha pilnosti žáků a končí roku 1864. Prázdniny bývaly dvojí: žňové a bramborové. Žňové začínaly v srpnu, bramborové ke konci září nebo později podle potřeby. V roce 1876 docházelo do školy 108 žáků z Černovic, 40 z Tasovic a 53 z Hodonína. Tohoto roku byla zvolena místní školní rada v tomto složení: Antonín Pavelka, gruntovní, Černovice 30, předseda, místopředseda, Josef Škrabal z Tasovic, Jan Dědek, učitel, Matěj Líkař správce a zástupce velkostatku hraběte Mittrowského.

Od l. října 1869 je škola dvojtřídní: první podučitelkou je Anděla Hladilová. Místnost pro první třídu byla najata v domě č. 73. V roce 1880 dochází poslední žáci z Hodonína: Hodonínští postavili vlastní školu.
V Tasovicích si postavili vlastní školu až v roce 1913. V důsledku toho byla na černovické škole, která byla od roku 1903 trojtřídní, zrušena jedna třída a jedno učitelské místo. Škola tedy byly nadále dvojtřídní a měla 103 žáky: 57 chlapců a 46 děvčat.

Podle usnesení místní školní rady ze dne 5. 5. 1881 se mělo začít se stavbou nové školy v druhé polovici května. Slavnost kladení základní ho kamene se konala 12. července 1881. Vyučování v nové školní budově začalo už v roce 1882. Škola byla postavena celkovým nákladem 16.000 zlatých. Škola byla postavena na mokrém pozemku dle zachované ho ústního podání byly dány na dno vykopaných základů celé silné kmeny stromů - jedlí. Jak další zápisy nasvědčují, bylo na stavbu použito čerstvého nevyschlého dřeva, které ve zdech brzy zpuchřelo, takže už v roce 1885 se začaly hroutit stropy. V roce 1908 pak byla provedena důkladná oprava celé budovy.
K životu školy patřily už na začátku století výlety žaků na hrad Pernštejn a na Macochu. O výletu na Pernštejn je ve školní kronice zápis už z r.1902: žáci jeli za doprovodu hudby a vezlo je 6 povozů po páru koní. Hudba byla ostatně největší položkou při financování výletu: bylo za ni zaplaceno celých 30 korun, kdežto občerstvení stálo jen 11 korun a dovozci dostali po koruně.
Z roku 1908 je zápis o výletě do Sloupských jeskyní a na Macochu. I tentokrát jeho 60 účastníků na opentlených vozech s koňskými potahy. Škola měla také své dobrodince: v r. 1907 ustanovil například výměnkář František Jurnečka č. 29, aby z jeho pozůstalosti byla vytvořena nadace ve výši 31000 korun, z jejíchž úroků měli být každoročně šaceni chudí žáci černovické školy. Znehodnocení měny a poválečná inflace však tuto ušlechtilou iniciativu přivedli vniveč.
 

Část vysvědčení z roku 1935

Před školou u vchodu byla zasazena v listopadu 1918 po prohlášení samostatnosti republiky československé Lípa Svobody. Je to lípa malolistá s kulatou košatou korunou.
V roce 1986, kdy se generální oprava školní budovy stala naléhavou a školní provoz v ní byl zastaven, bylo vyučování přestěhováno do dvoutřídní školní budovy v Tasovicích, kam z Černovice, Hodonína a Tasovic docházeli žáci 1. až 4. ročníku.
Rekonstrukce školy začala v roce 1988 za pomocí místních důchodců (Jiří Kšica, č. 11, Josef Kšica, č. 32, Antonín Šikula, č. 29, František Mikulášek, č. 109) a za stavebního dozoru Ing. Zdeňka Miholy z Černé Hory. Stavbyvedoucím byl p. Miloslav Kosička, č. 53. V roce 1992 na stavbě pracovalo 5 místních nezaměstnaných občanů, které zde zaměstnal úřad práce  na veřejně prospěšné práci.
V dubnu 1993 se rekonstrukce školy ujala dodavatelská stavební firma STAVOPROGRESS BRNO, která už v srpnu téhož roku předala školu  do užívání. V podkroví rekonstruované školní budovy byl vybudován třípokojový byt pro učitele.
Celkové náklady na rekonstrukci dosáhly částky 4.657.000,-- Kč. Rekonstrukce byla dotována částkou 4.205.000,-- Kč, obec přispěla částkou 452.000,-- Kč.

Výuka v rekonstruované a moderně vybavené černovické škole byla znovu zahájena v září 1993, kdy jí také byla na základě dohody mezi Obecním úřadem v Černovicích a Školským úřadem v Blansku udělena právní subjektivita.
Téhož roku byla zahájena spolupráce se Základní uměleckou školou v Boskovicích, jež začala pro zájemce zajišťovat výuku hry na flétnu a na klavír. V září 1995 se do černovické školy poprvé od roku 1977 opět vrátili žáci 5. ročníku a současně po 53 letech otevřena III. třída. 1. září 1995 navštěvovalo školu celkem 45 žáků , červen 2000 celkem 51 žáků a v roce 2006 navštěvuje  celkem 39 žáků.
Ve školním roce 1994/1995 byl z prostředků Školského úřadu v Blansku pořízen první počítač s tiskárnou v hodnotě téměř 36,000,- Kč. Tím se naše škola stala první malotřídní školou na okrese Blansko vybavenou tímto moderním zařízením.
Po dlouhých letech , kdy školní potřeby žákům hradil stát , museli část nákladů spojených s jejich nákupem ve výši klem 200,- Kč žákům 2. Až 4. Ročníku hradit jejich rodiče. V prosinci roku 1996 došlo ke vloupání do školní budovy a k odcizení věcí v celkové hodnotě téměř 87 tisíc Kč. Po této události bylo na škole instalováno zabezpečovací zařízení.
 Ve školním roce 1997/1998 byla nově zřízena školní družina . Tímto krokem se naše škola dostala na úroveň škol kompletně vybavených nejen školním stravováním 
( svačiny , obědy ), ale i školní družinou. Zejména dojíždějící  žáci mohou užitečně trávit čas nejen před zahájením vyučování, ale i po jeho skončení. ( provoz od 7.00 – 13.40 hodin ).
V květnu 1998 se v prostorách  školy uskutečnilo setkání účastníků odhalení pamětní desky na místním hřbitově připomínající oběti bývalého cikánského tábora v Hodoníně.
Ve školním roce 2002/2003 se všichni žáci a zaměstnanci školy zapojili do soutěže ve sběru víček od výrobků firmy RAMA a v rámci celé ČR jako jediní z Jihomoravského kraje obsadili ve dvou kolech soutěže 10.  a  7. místo a  tím získali  dvakrát  výherní  šeky  po
100 000,- Kč na nákup výpočetní techniky . Mimo to bylo naší škole bezplatně poskytnuto počítačové vybavení v rámci celostátního projektu Internet do škol. Díky těmto akcím je škola dostatečně vybavena moderním počítačovým zařízením , kterým se nemohou pochlubit i na mnohých větších školách.
 S velmi příznivým ohlasem se setkávají pravidelné školní besídky pořádané od roku 1995 každoročně pro rodiče i širokou veřejnost v místním kulturním domě. V posledních letech v rámci činnosti školní družiny na škole pracují oblíbené zájmové kroužky počítačový, sportovní , taneční, výtvarný a zdravotnický. K nápravě vývojových poruch učení je pro žáky vyžadující tuto péči zřízen speciální kroužek.


Učitelé

V roce 1902 měl učitel ročně plat 47 zlatých 58 krejcarů a k tomu 12 sáhů dřeva. Měl k dispozici pro obdělávání jedno jitro 90 sáhů pole. Později učitelské hospodaření přestalo a učitelům byly zvýšeny platy.
Na černovické škole se vystřídaly desítky učitelů, jejichž jména jsou uvedena v následujícím seznamu:

Štarha Tomáš   1793 - 1840
Krušina, učitelský pomocník
Dědek Jan   1840 - 1880
Hladilová Anděla  1879 - 1885
Kašpar František  1881 - 1901
Kašparová Františka  1885 - 1898
provdaná za Bažanta
Bažant Jan   1889 - 1898
Čapka František   1888
Ferebauer Rudolf  1891 - 1894
Švarcberger Jan  1898 - 1906
Reingerová Helena  1898 - 1906
provdaná Švarcenbergerová
Škorpil Adolf    1902 - 1910
Kočiřík Vladislav  1904 - 1905
Ringerová Isabela  1905 - 1907
Peka Josef   1906
Lepková Marie  1906 - 1909
Trapl František  1906 - 1908
Vaněk František  1907 - 1908
Novák Metoděj  1908
Bajer Josef   1908 - 1909
Spilková Anna  1909
Švábová Marie  1909 - 1911
Fučík Vincenc   1909 - 1912
Čapek František  1909 - 1911
Verner Jindřich  1910 - 1911
Novák Jan   1911 - 1920
Kinclová Marie  1911 - 1920
dochází z Bedřichova
Šilhanová Marie  1911 - 1913
Hloušek Josef   1913 - 1914
Zahradník Antonín  1914 - 1919
Šikula Antonín  1913 - 1915
Kučera František  1915 - 1916
Bajer Josef   1916 - 1918
Drobná Bohumila  1920
Prutký Vincenc  1920 - 1923
Hons Lambert   1920 - 1935
Bukáčková Bohuslava  1922 - 1923
Srba František   1923 – 1925

Na školu nastoupili tito učitelé:
1924 Josef Zejda
1828 Ludmila Kotoulková, Tomáš Maršálek, Frant. Porčová (ruč.práce)
1929 Jaroslav Just
1931 Jarmila Šalomounková
1933 Josef Kašpar, Marie Kašparová
1934 Jindřich Bláha, Milada Vorlová, František Blažek
1936 Karel Šnajdr, Jarmila Janků
1937 Jaroslav Kotouček, Jaroslava Šnajdrová
1938 František Janíček
1941 Dušana Bukalová
1942 František Peša, František Jílek (vyučovali němčinu)
1943 Květoslava Jedličková, Viola Kudláčková
1945 manželé Šnajdrovi se odstěhovali.
Ladislav Ondra, Marie Bahalová (ruční práce)
1946 Stanislav Hejnek, Marie Badalová
1947 Marie Stanková
1948 Helena Olšanová, Emil Badalík
1951 Květa Svobodová
1955 Naděžda Axmanová
1956 Dalibor Vodák
1958 Zdenka Venerová
1960 Věra Ryšavá
1965 Libuše Jakubcová
1974 Alena Khazalová
1978 Marie Beránková
1980 Drahomíra Fendrychová
1980 Jaromír Nezval
1982 Bohumír Verner, Věra Vernerová
1987 Ivana Kopřivová
1991 Hana Kalová
1991 Jaroslav Mihola
1992 Jitka Jurnečková
1994 Jaroslava Tejkalová
1997 Eva Pivato, Marie Broklová
1998 Pavla Ševčíková
1999 Hana Horáková (Mynářová))
 

Ze Základní umělecké školy v Boskovicích dojížděly:
1993 - 1994 Andrea Čejková
1994 – 2000 dosud Gabriela Tůmová
1999 – 2001 David Šafář
2002 – 2004 Jana Lachmanová
2004 – dosud Hana Kroupová

Výuku náboženství zajišťoval:
1976 -1992    František Kusala, farář
1992 - 2002   Jaroslav Buš, katecheta
2002 - dosud  Ladislav  Kinc  katecheta

Jako ředitelé školy zde působili:
Labert Hons    1921 - 1933
Jindřich Blaha   1934 - 1956
Dalibor Vodák   1956 – 1982
Bohumír Verner  z Bořitova 1982 – 1991
Jaroslav Mihola  z Drnovic 1991- dosud


5. Dějiny kostela

Kostel v Černovicích je státem chráněná kulturní památka.  Jeho založení sahá do dvanáctého století. Roku 1286 se tu připomíná samostatná fara. Původní kostel byl postaven v době pánů z Lomnice. Byl to kostel katolický, o čemž svědčí vnitřní uspořádání. Oltář byl jeden, za oltářem vchod do sakristie. V souladu s církevními zvyklostmi byl hlavní oltář obrácen směrem k východu. Ve zprávě z děkanské vizitace z roku 1774 čteme, že kostel má jednu věž na epištolní straně, to je na straně pravé. Kazatelna je na evangelní straně, to je na straně levé. Při přestavbě kazatelna a věž zůstaly na původním místě, kostel byl rozšířen severním směrem a sem byl také přemístěn hlavní oltář. Tím se kazatelna dostala na opačnou stranu, než  je v kostelech obvyklé. Přestavba kostela byla prováděna v letech 1775 - 1778 za administrátora Františka Hanka. Ruční práce farníci udělali zdarma. Řemeslníkům bylo vyplaceno 1447 zlatých a 54 krejcary, Z mateřského kostela doubravnického a z vlastního majetku kostela dodáno 304 zlaté 34 krejcary. Zbytek 2143 zlatých 20 krejcarů věnovala vrchnost z Pernštejna. Stavební dřevo bylo z kostelního lesa.

Roku 1570 byly pořízeny dva nové zvony. Jeden velký 2q těžký, druhý menší o váze 84 kg. Zvony byly umístěny v místech, kde jsou dnešní věžní hodiny. Věž původního kostela byla zděná, masivní, o patro nižší než dnešní věž. Proto při přestavbě kostela zůstala a byla o patro zvýšena. Do roku 1758 patřil náš kostel k faře v Doubravníku, bohoslužby byly jednou za tři neděle. Zřídit znovu v Černovicích faru bylo rozhodnuto dekretem, který je datován dnem 20. 4. 1758. K černovické faře patřily kromě Černovic, Hodonína a Tasovic také Brumov a Osiky. Původně patřil náš kostel biskupství olomouckému od roku 1777 patří biskupství do Brna.

Černovický kostel ve zprávách z děkanských vizitací

a) Zpráva děkanské vizitace ze dne 18.6.1679

Černovice filiálka Doubravníka. Titul kostela svatý Jan Křtitel. Mše svatá čtyřikrát za rok, Jeden prastarý oltář. Prastaré zdivo dobré. Místo podlahy holá zem. Jeden vchod, kůr zavěšený z trámů. Zvonice zděná spojená s kostelem. Dva zvony, kostnice.

b) Zpráva lomnického děkanství. Generální vizitace kostela černovického dne 4. 6.1771
Filiální kostel v Černovicích je postaven - kdy se neví. Zasvěcen svatému Janu Křtiteli. Zdivo jeho stěn je zbudované částečně z hliněných cihel, částečně z kamene. Při zemi kostela se rozpadává tolik, že bude potřeba ho znovu postavit, Nemá klenbu, je krytý již ohlodaným šindelem, Má jednu věž na epištolní straně, v níž se nachází dva zvony. Jeden má dva centy, druhý jeden. Sakristie je položena za hlavním oltářem, kterýž je jeden a postavený ze dřeva. Je stísněná a velmi vlhká. Kazatelna je na evangelní straně , vstup na ni je zvenku. Křtitelnice není žádná. Podlaha cihelná, krypta žádná. Hřbitov je kolem kostela chráněný zdí a opatřený dosti prostornou kostnicí. Kůr kostela je zbudovaný ze dřeva, bez varhan. Kostel má dva kostelníky. Jeden je zároveň kostelním hospodářem. Je sedlákem. Za službu se jim slevuje něco z panské roboty. Jinak slouží kostelu zdarma. Z filiálního kostela černovické ho je určen jeden hlídač, je placen od obyvatel vsí, které patří k tomuto kaplanství.

c) Generální vizitace lomnického děkanství ve dnech 14. 15. a 16. června 1778. Filiální kostel ve vsi Černovice je zbudovaný ke cti svatého Jana Křtitele. Svátek posvěcení chrámu se slaví v neděli po svaté Ludmile. Budova kostela je z dobrého materiálu, opatřena klenbou, pokryta pálenou taškou. Křtitelnice jedna. Zpovědnice s mřížkou. Hudební kůr zbudovaný ze zdiva. Křtitelnice za hlavním oltářem. Prostorná sakristie dobře hlídaná. Kazatelna dřevěná. Podlaha je celá cihelná.

Primice
9.července 1944 sloužil první mši svatou zdejší rodák P. Šikula Josef č. 79. Mše svatá byla sloužena na zahradě Františka Jílka č. 8, kde byl postaven oltář . Účast kněží i lidu byla veliká.

      
Oltář  na zahradě pana Jílka č.8

Opravy a vybavování kostela

Při opravě kostela v roce 1929 byla venkovní omítka otlučena a udělána nová na celém kostele. Přitom se přišlo na to, že na východní straně u dnešní sakristie je zazděn klenutý otvor. Byly to dveře od původní sakristie, která byla za původním oltářem a která byla při přestavbě kostela zbořena.

Zápisy ve farní kronice a doklady farního archivu obsahují dosti podrobnou dokumentaci o vybavování a opravách kostela od 18. století až dosud. Dovídáme se z nich o historii oltářních obrazů a jejich autorech, o tom, jak památný velký zvon, který na černovické věži visí od roku 1570 a jehož zvuk je všem rodákům důvěrně známý, unikl rekvizicím pro válečné účely jak v r. 1917 tak v r. 1942, kdy ostatní zvony byly zabaveny, o dvojích varhanách, které pro kostel byly zakoupeny (v r. 1862 a v r. 1905): o řemeslnících, většinou místních nebo z nejbližšího okolí , kteří se podíleli na výrobě a opravách vybavení kostela, o rozšiřování areálu hřbitova v r. 1900 směrem východním a v r. 1978 směrem severním): o četných dobrodincích kostela, jejichž dary částečně kryly nálady na zvelebování kostela spojené s obětavostí, kterou Černovičtí prokázaly při pracích spojených s údržbou a opravami kostelního areálu.
Celková rekonstrukce kostela byla provedena za působení faráře Veitha. Stála 702.000,-- Kč. Tato částka byla rozdělena takto:
Elektroinstalace-140.000,- , Osvětlení – 30.000,- Lavice – 200.000,- , Oltář – 70.000,- Mramor – 92.000,- , Fasáda – 50.000,- , Rozhlas – 15.000,- , Topení – 50.000,- , Zpovědní místnost – sakristie – 40.000,- , Malování – 15.000,-
V roce 2005 se opravila celá věž včetně vazby a nového měděného oplechování celého kostela. Při opravě byla v kopuli  věže  nalezena skříňka s několika starými mincemi a dokumentem ve velmi špatném stavu. Přesto je patrné , že opravy kostela probíhali v roce 1905 a 1946. Tento dokument /kopie / a mince byly  vráceny do nové kopule.Dále tam byl přidán nový dokument o historii kostela a publikace 710 let Černovic.
Práce provedla firma Konopáč- Vlasák z Crhova. Přípravné práce, tedy stavbu lešení provedli občané svépomoci za odborné pomoci p. Karla Pírka z Letovic. Otloukání celé věže  včetně celé přední části kostela otloukli  občané sami. Veškerou organizaci a zajišťování těchto brigádníků měl na starosti místostarosta obce, člen farní rady pan Milan Plíhal č. 49. Dokončení opravy je plánováno na rok  2006.

Farní rada :
Plíhal Milan č. 49 , Proksová Marie č. 109 , Proks František č. 136,      Proksová Marie č. 136,  Jílek Ladislav č. 30, Vykoukalová Marie č. 8, Jílek František č. 8, Glosr Bohumil č. 9 , Zhoř Jaroslav č. 137 , Fadrný František Tasovice  č. 19


Jména varhaníků, kteří vykonávali tuto službu v kostele sv. Jana Křtitele v Černovicích
 Až do roku 1905 vykonával tuto službu vždy učitel místní školy. Od roku 1905 začal tuto funkci vykonávat místní kapelník František Ostrý.
1905 – 1927  František Ostrý             (* 1855 - † 1930)
1927 – 1969  Josef Ostrý                    (* 1889 - † 1972)
1969 – 1982  Josef Ostrý ml.              (* 1956 ) – vnuk Josefa Ostrého
1982 – 1992  obstarával varhanickou službu varhaník se sousední farnosti Bedřichov
Od roku 1992 hraje v černovické farnosti PhDr.František Ostrý (* 1930 ) – syn Josefa Ostrého a otec Josefa Ostrého ml.


Jména lidí kteří ke kostelu neodmyslitelně patřili a patří . Jsou to ti, kteří se starali a starají o chod :
František Fligl č. 56
Alois Brokl č. 88 a František Kitner č. 106
Josef Kitner č. 60
Rudolf Brokl č. 88
František Kšica  č. 27
Rudolf Brokl  č. 88
Bohumil Glosr  č. 9   1988 - dosud

Od znovuzřízení samostatné fary v roce 1758 dodnes se vystřídalo 18 kněží .
Působili zde:
Novotný Johan   1758 - 1765 pochován zde
Nazaredský Johan   1765 - 1771
Hanka František   1771 - 1805
Ptáček František   1805 - 1806
Krištofek Jan    1806 - 1807
Dvořák Pavel    1807 - 1814
Raška Gabriel    1814 - 1819
Kopecký Matyas   1819 - 1823
Polanský František   1823 - 1830
Černý Jakub    1830 - 1841
Rosenther Johan   1841 - 1857
Životský Antonín   1857 - 1881
Brzobohatý Augustin   1881 - 1889
Jičinský Josef    1889 - 1933 zemřel r.1940 pochován zde
Solař Antonín    1933 - 1951 pochován zde
Kučera František   1951 - 1962 zemřel na Moravci,
 domě pro kněze důchodce
V době nemoci p. Kučery zastupoval ho Šikula Eduard, farář z Prosetína.
Vodák František   1963 - 1976
Kusala František   1976 - 1991
Fr. Horálek    působil pouze 4 měsíce
Veith Zdeněk    1992 - dodnes


6. Dějiny hostinců v obci

Hospody, pokud se staří lidé pamatují bývaly zde dvě. Stará a „Prajská“. První bývala panskou, nálevní.
Hostinec u Koktavých je připomínaný od roku 1874, kdy na základě smlouvy ukládá se právo vlastnické koupené hospodě č. 9 s pozemkami v ceně 5700 zlatých  výměry 18 jiter 256 sáhů. Hostinec provozoval Josef  Koktavý rodák z Bystřice nad Pernštejnem a Františka. Syn František přestavěl  hostinec na návsi č. 9. Postaven je níže  v roce 1912 a tam ze staré budovy výměniční dřevěné chaloupky na dvoře živnost přenesena. František Koktavý odchází do války a tam v roce 1915 umírá. Hostinec vedla Marie Koktavá – maminka až do roku 1933.  Hostinec  měl od 1. února 1934 v nájmu pan Josef Holas.  Roku 1945 se pan Josef Holas z Černovic odstěhoval do Radiměře. Hospoda u Koktavých byla provozována až do roku 1953 Františkem Koktavým.
Prajská bývala v tom místě , kde nyní stojí dům č. 13. Trvala do roku 1893. Poslední její nájemce p. František Sedláček č. 59 dostal po ní název „Prajský“.
Také v čísle 11 /na žluté/ býval hostinec 
Hostinec byl i v domě č. 12 pana Hašky. Od 15ledna 1933 pronajal Josef Haška hostinec i s koncesí Josefu Holasovi z Rozsíčky. V roce 1934 si pronajal pan Josef Holas hostinec u Koktavých  a hostinec u Hašků si pronajal pan František Cimbálek z Věstína. Hospoda byla v padesátých letech provozována Jednotou, vedoucí byla Marie Hašková..V roce 1965 pro špatný stav místnosti byla hospoda přestěhována do kulturního domu.
Obě hospody byly středisky pro kulturu a udržování starých zvyků, slavností jako hodů, ostatků a poutí. Každá hospoda držela zvyky a střídaly se v pořádání těchto akcí přes rok.V obou hospodách se hrávaly divadla. Každá měla své jeviště. Byly zde dva divadelní spolky i dvě hudby. V hospodách se pořádaly plesy  spolků, které zde působily. Hasiči se v nich scházeli na své schůze. Hospoda bývala místem , kde se udržovala kultura, zvyklosti a utužovaly lidské vztahy

    
Černovské  hody před hostincem u „Hašků“

Po  otevření kulturního domu se hostinec od Hašků přestěhoval roku 1965 tam a zde se vystřídalo do dnešního roku šestnáct hostinských. Byli to Jaroslav Jílek č. 26, Dáša  Jílková, pan Špaček, Iva Sedláčková č. 36, Miroslav Peša č. 3   p. Jahoda z Olešnice , Gábina Hmilanská /Blažková/,  Vlastimil Hrubý č. 112, Lubomír Polák č. 51,  paní Němcová z Lysic, Inka Kobylková, Mireček z Protivanova, Vlastimil Hrubý č. 112, Bohumila Bočková č. 36, Michal Blažek č. 125, Jaroslav Zhoř č. 137, Petra Škvařilová č. 121. Hospoda přiznala několik změn jak v umístění výčepu, tak ve velikosti hospody. Největší změna se provedla v roce 1999 při celkové rekonstrukci kulturního domu.

7. Gruntovní knihy

Základy k novým gruntovnicím, tj. pozemkovým knihám, byly dány nařízením Josefa II. V pozemkových knihách jsou zapsány nemovitosti, tj. domy a pozemky k nim patřícím, a kdo byl kdy jejich majitelem. Starší zápisy jsou uloženy ve Státním oblastním archivu v Brně, zápisy z 19: a 20. století na pozemkovém úřadě v Blansku. Následující zápisy jsou sestaveny podle čísel domů a je z nich vidět, kdo a kdy nemovitost s příslušnými pozemky vlastnil. Jména jsou uváděna tak, jak jsou zapsána v pozemkových knihách, tedy zčásti německým pravopisem


rok    Jméno a příjmení
č. domu 1
1805 Johan Plihal
1849 Anton Zhorsch
1855 Franz a Josefa Sys
1873 Leopold a Vincencie Sys
1912 Antonín a Antonie Plíhalovi
1934 František a Františka Plíhalovi
1996 Františka Plíhalová
2003 Karel Rolný
2006 Ivana Simandlová


č. domu 2
1827 Joseph Ostrý
1849 Matyáš Ostrý a Rosalie
1864 Franz a Theresia Bartosch
1866 Franz a Josefa Plihal
1901 Antonín Plíhal a Aloisie
1912 František Konopáš a Anna Kolouchová
1956 František Plíhal a Františka
1996 Rozbořeno

č. domu 3
1880 Škola Černovice
1887 Antonín a Anna Juračkovi
1891 a Antonie Juračková
1914 František Juračka
1915 a Josefa Juračková
1948 František a Františka Kaňovi
1996 Miroslav Peša a Marie
2006 Miroslav Peša a Marie

č. domu 4
1860 Martin Sís
1870 Simon Vosmatižek
1870 Ignat und Anna Hamrzik
1872 Josef a Anežka Hamřík
1898 Frant. a Františka Hamřík
1930 Frant. a Marie Hamřík
1962 Anežka Juračková
1996 Luděk Juračka a Marie
2006 Luděk Juračka a Marie

č. domu 5
1811 Jakob Haska
1823 Franz und Anna Starkischen
1850 Farnz Klimanschek
1857 Johan und Josefa Sedlarz
1861 Johan Schikula
1880 Jan Šikula a Marie Jurnečková
1888 Marie Šikulová
1898 Františka Mlenská
1899 František Jaroš a Františka
1899 Františka Mlenská
1900 Václav Slabý a Terezie
1901 Jan Slabý a Marie
1902 František Šikula  a Antonie
1904 František  Šikula
1949 František  Šikula a Františka
1995 Vyhořelo

č. domu 6
1788 Franz Georg Zhorz
1831 Thomas Zhorz
1834 Philip Kinz
1875 Jan Kinz a Marie Němečková
1880 Marie Kincová roz. Němečková
1884 Němečková František Polák a Marie Kincová
1886 František a Marie Polák
1886 Jan Ondra
1894 a Marie Ondrová
1910 Antonín  Kalda a Marie
1928 Antonín  Kalda a Marie
1996 Antonín  Kalda a Milena
2006 Antonín Kalda a Milena


č. domu 7
Fara řím. kat.


č. domu 8
1797 Franz Pescha
1850 Mathias und Josephka Illekische
1862 Franz Illek und Josephka Jurnečka
1899 Josef a Josefa Jílek
1935 František a Oldřiška Jílek
1996 František  Jílek a Marie
2006 František Jílek a Marie

č. domu 9
1797 Johan Hoschek
1834 Johan Hoschek a Anna
1835 Emanuel a Anna Nemetz
1874 Na základě smlouvy ukládá se právo vlastnické koupené hospodě č, 9, s pozemkami v ceně 5700 zlatých výměra 18 jiter 256 sáhů František a Františka Kučera
1875 Josef a Vincencie Jurnečka prodáno bez domku při hospodě č. 81
1875 Franz a Josefa Koktavý
1876 Josefka Koktavá
1879 František Jurnečka
1885 Josefka Jurnečková
1909 František Koktavý
1910 Marie Koktavá
1915 Marie Koktavá pro nezl. Frant. Koktavý
1933 František Koktavý
1996 Bohumil Glosr a Helena
2006 Bohumil Glosr a Helena

č. domu 10
1791 Joseph Proks
1833 Franz Proks
1861 Franz und Antonie Proks Jan a Matylda Proks
1874 Antonín  a Anna Jílkovi
1893 Anna Jílková
1908 Antonín  a Marie Jílkovi
1942 Antonín  Jílek
1996 Drahomír Jílek a Marie
2006 Drahomír Jílek a Marie

č. domu 11
1800 Niemez Johan
1857 Franz Kutschera
1879 Frant. Kučera
1886 a Marie Kučerová
1914 Růžena Rycová, Vladimír Mittrowsky
1927 Josef Ostrý
1996 Jiří  Kšica
2006 Jaroslav  Kšica

č. domu 12
1797 Mathias Haschka
1850 Philip Haschka
1857 Franz Haschka a Josefa roz. Niemetz
1879 Frant. Haška
1896 Josef Haška
1900 Ludmila Hašková
1921 Josef Haška a Marie Hašková
1996 František Haška a Marie
2006 František Haška

č. domu 13
1799   Franz Pavelka
 1822   Karl Pavelka
 1857   Anna Fagilek
 1862   Anton Pavelka
 1890   Frant, a Marie Pavelka
 1901   Josef Pavelka
 1913   Frant. a Johana Pavelka
1996 Jan  Kučera
2006                            Jan  Kučera

č. domu 14
1787   Jakob Kschica
 1829   Franz Kschitza
 1857   Franz und Josefa Haschka
 1907   Josef Haška
 1910   a Františka Hašková
 1941   Julie Milerová
 1954   a Františka Hašková
 1963   Julie Milerová
 1986   ZD - nájem Doležalová Květa
            1996                           ZD - nájem Doležal Kamil         
            2006                           Vlastimil  Jílek

č. domu 15  1793   Kaspar Kschica
 1825   Franz Haschka
 1859   Josef a Antonie Haschka
 1872   Josef a Antonie Haška
 1892   Josef a Marie Haschka
 1941   Antonín a Ludmila Haška
1996 Antonín  Haška a Zdislava
2006                            Antonín  Haška a Zdislava

č. domu 16  1798   Czepiczka
 1829   Pavel Czepiczka
 1857   Franz Czepiczka
 1883   Ant. Czepiczka
 1881   Franz Čepička nezletilý
 1891   Josef a Antonie Phlíhal
 1901   Antonín, František, Josefa, Alois, nezl. děti
 1915   Františka Čepičková
 1921   František Čepička
 1948   František  Čepička a Josefa
1996 Josef  Čepička
2006                            Josef  Čepička a Zdeňka

č. domu 17  1792   Franz Schikula
 1795   Joseph Schikula
 1865   Franz a Mariana Dlapa
 1876   František Dlapa
 1895   Josefa Dlapová
 1914   Ant. Pilát a Amalie
 1961   Amalie Pilátová
1996 Antonín  Pilát
2006                            Antonín  Pilát


č. domu 18  1797   Thomas Plíhal
 1832   Josef Plíhal
 1855   Franz Plíhal a Anna
 1894   Frant. a Amalie Plíhal
 1934   Josef Plíhal
 1937   a Marie Plíhalová
 1996   Josef  Plíhal a Marie
            2006                           Rostislav  Plíhal


č. domu 19  1811   Mariana Samek
 1835   Thomas Czech
    a Anna roz. Jelinek
 1869   Ant. Doušek
 1870   Frant. Čechová
 1873   Ant. a Josefka Ostrý
 1895   Frant. a Marie Ostrý
 1937   Ant, a Marie Šnejdarovi
 1942   Jan Vegšmíd a Jana
1996 Ing, Otakar  Zemánek
2006                            Ing. Otakar Zemánek

č. domu 20  1787   Mathias Pescha
 1827   Johan a Anna Peschischen
 1879   Franz Peša
 1891   Frant; Peša a Josefa
 1898   Frant, Kučera
    a Josefa Pešová
 1899   Josef a Františka Jílek
 1902   Josef Jílek
 1903   Anna Jílková
 1911   Augustin Proks a Aloisie
 1939   Frant. Proks a Marie
1996 Marie Proksová
2006                            Pavel  Proks
                                              

č. domu 21  1787   Martin Kschica
    Johana a Veronika Kschitzischová
 1848   Johana Kschytza
 1852   Dospíšil Anria
 1852   Johan a Anna Kšica
 1884   Josef Kšica a Josefa
 1893   Josef Kšica a Josefa
 1905   Josef Jílek a Františka
 1934   Josef Jílek a Božena
 1996   Josef  Jílek
            2006                           Josef Jílek

č. domu 22  1808   Jakob Smolka
 1827   Františka Venzel Františka Helente
 1850   Ant. Juraczka
 1855   Niemetz Frant. a Josefa
 1879   Jan a Barbora Němec
 1906   František a Aloisie Vach
 1915   Aloisie Vachová
 1927   Antonín a Marie Šikula
 1954   Marie Schusterová
1996 Ing. Jiří  Tuček
2006                            Ing. Jiří Tuček

č. domu 23  1812   Venzel und Josefa Schikulatischen
1836   Venzel Schikula
1841   Anton Schikula
1870   Josefa Šikula
1876   Františka Šikula
1880   Aloiz Odehnal a Františka
1882   Frant. Bednář
1883   Jan Šikula a Marie
1887   Marie Šikulová
1901   Josef a Antonie Musil
1928    Antonín a Marie Musil
1932   Antonín Musil a Božena
1996 Antonín Musil a Ludmila
2006                            Antonín Musil a Ludmila

č. domu 24  1799   Franz Juraczka
1828   Franz und Josephka Juraczka
1848   Anton Juračka
1858   Josef Schikula
1864   Josef Schikula
1877   Frant. Dlapa
1897   Alois Flieger a Josefa
1903   Václav Peša a Antonie
1936   Václav Peša
1940   a Františka Pešová
1996 Jarmila  Pešová
2006                            Zdeněk  Peša

č. domu 25  1799   Thomas Illek
1827   Francizka Franzina Illgischen
1857   Josef Jílek
1870   Johan a Anna Franc
1908 František Alois Josef, Antonie Měcháčková Anastazie Vrbasová
1909   Antonie Měcháčková
1911   Josef Franc a Anežka
1935   František Franc
1940   a Emilie
1996 Emilie Francová
2006                            František  Franc

č. domu 26  1799   Georg Haschka
 1840   Joseph Haschka und Filipine
 1873   Františka David
    Josef a Filipina Haška
 1883   František Čepička
 1897   František  Čepička
 1910   František Jílek a Aloisie
 1996   Jaroslava  Helebrandová
            2006                            Petr  Karásek

č. domu 27  1791   Franz Dlapa
 1827   Kateřina Dlapa
 1858   Anton a Františka Juraczka
 1877   Antonín Juračka
 1925   Josef Kšica a Marie
 1962   František Kšica
1996 Jaroslava  Kšicová
2006                            Jaroslava  Kšicová, Miloš Burian a Marie

č. domu 28  1807   Joseph Schikula
 1822   Johan Schikula
 1854   Franz Schikula
 1875   František a Františka Šikula
 1876   Emanuel a Vincencie Pivoňka
 1904   Josef Pivoňka a Marie
 1924   Oldřich Pivoňka
1996 Zdeněk  Pivoňka
2006                            Zdeněk  Pivoňka a Anna

č. domu 29  1787   Franz Jurneczka
 1829   Franz Jurneczka
 1864   Franz a Josefa Jurnečka
 1898   Ant. Hemzal
 1899   Ant. a Františka Šikula
 1922   Josef a Františka Šikula
1996 Antonín  Šikula a Věra
2006                           Antonín  Šikula a Věra

č. domu 30  1794   Franz Schikula
 1821   Martin Pavelka
 1834   a Anna Pavelka
 1835   Franz Pavelka und Anna
 1838   Anton David
 1839   Georg Pavelka
1850   Anton a Josefa Pavelka
1853   Josefka Pavelka roz, Jurnečka
1859   Anton a Josefa Pavelka
1899   Josef a Josefa Pavelka
1817   Josefa Pavelková
1947   Antonín Jílek a Ludmila
1996 Ladislav  Jílek a Eliška
2006                            Ladislav  Jílek a Eliška

č. domu 31   1790   Jakob Sis
1820   Franczisky Lipcischen
1828   Franz Sis
1866   Anton Sis
1866   Martin a Josefa Pavelka
1886   František Pavelka a Barbora
1934   Josefa Pavelková
1949   Marie Hašková
1996   Marie  Hašková
2006                            Oto  Chromý a Růžena

č. domu 32  1778   Johan Schikula
1825   Bartolomeus Schikula
1840   Jakob Schikula
1886   Alois a Františka Šikula
1896   Františka Šikula
1896   Frant. Kšica
1916   Josef Kšica
1923   Metoděj Kšica a Marie
1948   Marie Kšicová
                        1996                           Josef  Kšica a Helena
2006                            Josef  Kšica a Helena

č. domu 33   1789              Mathias Jurneczka
1826              Josef Jurneczka
1847  Franc Jurneczka
1892  Emanuel Jurnečka
1895  Marie Jurnečková
1902  Alois Franc a Marie
1927  Josef Ondra a Aloisie
1939  Josef Ondra ml. 1/2
1996 Vladimír  Ondra a Marie
2006                Vladimír  Ondra a Marie

č. domu 34  1798  Mathias Sedlaczek
 1827  Martin Sedlaczek
 1849  Franz Sedlaček a Františka
 1898  Leopold Sedláček
 1948  Jiří Sedláček a Ludmila
1996 Jaromír Sedláček
2006                Jaromír  Sedláček

35  1787  Mathias Schikula
 1821  Philip Schikula
 1841  Ignatz und Fraciska Slanvaiz
 1864  Františka Stauracz Johan Slanvaiz
 1875  pro nezletilého Jana Stauratz právo zástavní do 16 let
 1891  Josef a Antonie Kučera
 1896  Josef Kučera nezl. ½
 1898  Ant. Janků
 1917  Marie Kučerová
 1920  Jos. Kučera nezl.
 1921  Marie Peterková
 1948  Jos. Kučera a Antonie
1996 Josef  Kučera a Marie
2006                Josef  Kučera a Marie

36  1807  Philip Vanitczek
 1821  Joseph Musil
 1856  Josef und Francizka Musil
 1863  Josef Illek
 1868  Josef a Maxiana Illek
 1910  Frant. Jílek
 1923  Frant. a Františka Jílek
 1931  Frant. Blíženec a Aloisie
 1947  Ant. a Ludmila Jílek
1996 František  Jílek
2006                František  Jílek

37  1814  Anton Filip
 1831  Franz Juraczka
 1868  Anton und Mariana Juraczka
1902  Ant. Juračka nezl.
1904  Františka Juračková
1919  Rud. Křenek a Františka
1957  Frant. Juračka ½
1996 Rudolf  Křenek
2006                Rudolf  Křenek

38  1791  Franz Pescha
1832  Josef Pescha
1872 Ant. a Františka Peša
1880 odprodej části pozemků na Josef Peša otec 50 zl. Josef Peša syn 50 zl. Antonie Cechová 50 zl. Františka Kroupová 50 zl.
1897  Ant. Peša
1899  a Vincencie Pešová
1932  Ant. Peša a Emilie
1937  Ant. Peša a Marie Dvořáčková
1996 Marie  Dočekalová
2006                Jiří  Dočekal

39   1793  Joseph Schikula
1818  Martin a Francziska Schikula
1821  Franz und Marie Schikula
1858  Franz und Franciska Schikula
1910  Emanuel Schikula
1925  Josefa Šikulová
1996 Vladimír  Topinka
2006                Vladimír  Topinka

40  1811  Franz Štarha
1819  Franz und Magdalena Juraczka
1847  Franz Juračka
1883  Václav a Josefa Juračka
1897  Josefa Juračková
1928  Alois a Františka Juračka
1996  František  Juračka
2006                Miroslav  Juračka

41  1789  Franz Bach
1819  Joseph und Josephka Paralische
1826  Joseph und Veronika Nepala
1881  Barbora Šikulová
1905  Frant. Sys a Františka
1906  Josefa Sysová a Josef Sys
1908  Josef Musil Ant. Musilová
1928  Ant. Musil a Marie
1932  Ant. Musil a Božena
1996  Josef  Franc
2006                Stanislav  Plíhal 

42  1806  Joseph Doskoczl
1818  Franz Dostál
1840  Thomas Dostál
1891  Ant. Dostál a Antonie
1918  Ant. Dostál
1926  Čeněk Musil a Antonie
1958  Vincenc Musil ½
1996  Zdeněk  Musil Vlasta Musilová
2006                 Zdeněk  Musil  Vlasta Musilová

43  1794  Joseph Niemetz
1823  Anton und Josephka Niemetz
1829  Josef Niemetz
1834  Franz Niemetz
1878  Františka a nezl. Františka Němec
1905  Frant. Němec
1918  Josef Němec
1928  Jan Štěpánek a Josefa
1949  František Štěpánek
1996  Rozbořeno

44  1810  Anton Malouschek
1838  Thomas Malouschek
1842  Johan Schikula
1860  Vladimír Mittrowsky
1904  Vladimír Mittrowsky
1934  Bohuslav Zachoval
1996 Bohuslav  Zachoval a Vincencie
2006                Bohuslav  Zachoval a Vincencie

45  1793  Barbara Spaczek
1820  Franz Ustrmil
1821  Philipp Hacliczek
1827  Antonín und Barbara Pavelka
1878  František Pavelka
1909  Františka Pavelková
1911  Frant. Juračka a Marie
1922  Marie Juračková
1926 Alois Musil a Marie
1986                Františka  Ťápalová
1996 Ladislav  Haška
2006                Ladislav  Haška

46  1793  Johan Smolík
1809  Johan Smolík
1872  Emanuel a Josefa Smolík
1876  Josefa Smolík
1899  Josef a Marie Kšica
1935  Ant. a Marie Kšica
1996  František  Fiala
2006                Miloš  Vojanec a Hana

47  1792  Georg Jurneczka
1827  Joseph und Anna Jurneczka
1868  Joseph und Anna Jurneczka
1870  Jan a Vincenc Jurnečka
1890  Josef Jurnečka Františka Kučerová
1890  Josef Jurnečka a Františka roz. Špačková
1892  František Minařík a Anna Minaříková
1937  Anna Minaříková roz. Chocholáčová
1946  Bohuslav Minařík
1962  a Františka Minaříková
1996 Drahomír  Jílek a Marie
2006                Drahomír  Jílek a Marie

48  1819  Josef Spatczek
1827  Georg und Barbara Schikula
1860  Anton und Josefa Schikula
1887  Ant. Šikula a Františka Juračková
1899  Frant. a Vincencie Hájková
1925  Leopoldina Hájková
1932  Josef Jičinský
1940 Františka Němcová
1986                Josef  Proks
1996 Josef  Jurný
2006                Josef  Jurný a  Zuzana

49  1812  Venzel und Josephka Schikulisch
 1836  Venzel Schikula
 1842  Thomas und Anna Haschka
 1883  Frant. Haška a Antonie
 1892  Antonie Hašková
 1910  Josefa Dlapová
 1930  Antonín  Pilát
1996 Milan  Plíhal a Ludmila
2006                Milan  Plíhal  a Ludmila

50  1793  Martin Pavelka
 1816  Franz Pavelka
 1818  Katharina Schikula
 1832  Johan David
 1837  Johan Kuczera
 1891  Emanuel Kučera a Josefa
 1915  Josefa Kučerová
 1921  Frant. Kaňa a Františka
1996 Jan  Kaňa a Marie
2006                Jan  Kaňa a Marie

51  1796  Josefch Starhas
 1825  Liebor Starha
 1856  Josef und Barbora Staudek
 1892  Mariana Staudek
 1910  Antonie Blažková
 1920  Karel Blažek a Františka
1962 Karel Blažek
1986                Lubomír Polák
1996 Jarmila  Poláková
2006                Jarmila  Poláková

52  1811  Bartolom Pokorny
 1839  Johan a Barbara Kotlan
 1875  Antonín a Františka Čepička nezl.
 1886  Cyril Šikula
 1940  Frant Šikulová 1/2
 1941  Milica Pazderová
 1996  Václav  Pazdera
            2006                Ivan  Hochman a Zdeňka

53  1804  Jakob Schikula
1840  Anton Schikula
1856  Francziska Schikula roz, Pescha
1876  Antonín a Františka Sedlářovi
1898  Antonín Sedlář
1950  Antonín Sedlář a Františka
1996 Miloslav  Kosička
2006                Miloslav  Kosička

54  1812  Prokop und Katharina Schuppischen
1838  Anna Schupp
1856  Thomas Bartonek
1860  Filip Bartoněk
1896  Jos. Bartoněk
1903  Josef Chládek a Vincencie
1936  Ant. Tulisová
1996  Marie  Málková
2006                František Prokop a Anna

55  1815  Schimon Schikula
1837  Johan Schikula
1837  Franz und Franziska Haschka
1870  Vincenc a Vincencie Haška roz. Juračka
1898  Jos. Haška
1912  Josef Kroupa a Františka
1914  Josefa Topinková
1942  Anastazie Topinková
1996 Rozbořeno
Č.p. znovu      2006                Václav  Pazdera

56  1815  Franz Ostry
1853  Franz Ostry und Franziska roz. Illek
1856  Franz Ostry
1889  Antonín a Františka Haška
1896  Ant. Haška
1903  Hubertz Fligl a Anna
1917  Anna Fliglová
1948  František Fligl a Josefa
1996  MUDr. Jiří  Krkoška
2006                Jan  Pacholík

57  1812  Joseph und Josephka Czernysche
1826  Franz und Veronika Kreitzichi
 1829  Franz Burische
 1837  Johan und Josefka Schikula
 1874  Karel a Antonie Tápal
 1920  Alois Tápal a Františka
 1945  Františka Tápalová
 1996  Rozbořeno

58  1808  Anton Fliegel
 1828  Joseph Fliegel
 1863  Josef a Marie Fliegel
 1894  Alois Flieger a Josefa
 1897  Josef a Amalie Flieger
 1908  Bohumil Flígl a Františka
 1923  Františka Fliglová
 1986     Vyhořelo .

59  1786  Johan Smolka
 1891  Frant. Sedláček a Josefa
 1920  Jan Bubeník a Anděla
 1953  Marie Bubeníková
 1996  František  Spohner a Marie
            2006                Marie  Spohnerová

60  1810  Thomas Staudek
 1879  Frant. Staudek a Františka
 1879  Frant. Tichý
 1885  Frant. Kitnerová Vincencie Janečková
 1923  Josef Kitner a Josefa
1996 Ivan  Procházka
2006                Ivan  Procházka

61  1815  Joseph Tichý
 1844  Joseph Tichý
 1879  Frant Tichý a Josepka roz. Pivoňka
 1924  Josefa Horáková
 1928  Alois Nedoma a Filomena
1996 PhDr. František  Ostrý a Josefa
2006                PhDr. František  Ostrý a Josefa

62  1802  Gemeinde Czernovitz
                        1941               zbourána obecní pastouška
  č.p převzato   1948               Nedoma Antonín
                        1986                František  Všianský a Vlasta
1996 Vlasta  Všianská
2006                Vlasta  Všianská

63  1810  Barbara Sedlaczek
 1818  Thomas Sedlaczek
 1859  Františka Sedlaczek
 1860  Anton a Františka Jurnečka
 1880  František Smolka a Terezie
 1913  Josefa Smolková
 1931  Josef, František, Marie, Emanuel, Zděnek Proks
 1948  Josef Proks
1996 Ing. Jaromír  Humpolíček
2006                Ing. Jaromír  Humpolíček

64  1806  Martin Staudek
 1819  Kaspar Staudek und Terezie
 1857  Franz und Franziska Tichy
 1892  Frant. Tichy ml.
 1908  Frant. Pazderová
1958 Jaromír Kšica a Jarmila
 1996  Jarmila Kšicová
            2006               Marcela Kučerová

65  1802  Jakob Sedlaczek
 1825  Barbara und Josef Kottlan
 1825  Josephka Dlapa
 1836  Anton und Barbara Sedlaczek
 1873  Joseph a Františka Sedlaczek
 1895  Ant. Smolíková provd: Vavřičková
1942 Fr. Vavříček, Fr. Vavřiček rnl. Ant. Kropáčková, Jos. Pokorná, Vojtěch Vavřiček, Marie Čepičková
 1950  Vojtěch Vavříček a Julie
1996 Vojtěch  Vavřiček a Ladislava
2006                Vojtěch  Vavřiček a Ladislava

66  1812  Filip Schikula
 1873  Josef a Anna Peša
 1873  Anna Pešová
 1907  Antonín a Anastazie Peša
 1923  Anastazie Pešová
1930 Metoděj Nedoma a Josefa a děti Marie, Metoděj, Františka, Josefa
1963 Stanislav  Musil a Marie
2006                Stanislav  Musil a Marie


67  1800  Joseph Kotas
1810  Franz Musil
1829  Franz Kroupa
1848  Franz Kroupa
1859  Joseph Nemetz a Anna
1876  Josef Němec a Anežka
1908  Alois Němec a Josefa
1961  Alois Němec ml.
1996 Alois Němec a Bohumila
2006                Alois Němec a Bohumila

68  1816  Mathiaz Jurneczka
1834  Franz Starha Johan Smolka
1859  Franz Smolka a Josephka
1867  Antonín a Amalie Ostrý
1925  František Ostrý
1950  František Ostrý ml.
1996  František  Ostrý
2006                Lubomír Smítal a Jitka

69  1815  Anton Rodkovsky
1856  Anton Juraczka a Václav
1870  František a Anežka Šikula
1887  František Šikula
1894  Filip Šikula a Josefa
1896  František  Šikula a Aloisie 
1898  Josef Mojzy a Marie
1929  Vilém Mojzy a Františka
1961  František Štěpánek a Jarmila
1996 František  Štěpánek a Jarmila
2006                Jarmila  Štěpánková
                       

70  1810  Joseph Ostry
1836  Josephka Ostry
1842  Martin Sedlarz
1845  a Josefka Sedlarz
1848  Josef Škrabal
1871  Marie Škrabalová nezl.
1929  Antonín Loukota a Anna
1996  Anna  Vázlerová
2006                Dagmar Kotlánová

71  1835  Venzl Proks
1874  Josef Próks a Vincencie roz. Kinc
1898  Josef Proks
1923  Alois a Marie Proks
1960  Josef Nedoma
1996 Ludvík  Nedoma
2006                Ludvík  Nedoma

72  1816  Venzl Spaczek
1845  Franz Spaczek
1893  Josefa Špačková
1893  František Nedoma a Josefa
1939  Vojtěch Nedoma a Františka
1996  Vojtěch  Nedoma
2006                Václav  Havelka a Ota

73  1894  Jan Zachoval a Františka
1903  Františka Zachovalová
1911  Františka Jílková
1938  Jarmila Jourová
1996  Proks Lubomír
2006                Karel Fabík a Petronela

74  1882  Karel a Marie Blažek
1884  Karel Blažek
1908  Antonín a Cecilie Ťápal
1936  Antonín a Marie Ťápal
1996 Miroslav  Fabián a Věra
2006                Miroslav  Fabián  Věra

75  1882  Franz a Antonín Haška
1893  Marie Pešová
1911  Ludvík a Anastazie Peša
1950  Josef a Josefa Peša
1996  Ludvík  Peša
2006                Růžena  Pešová

76  1873  Franz a Josefa Kalda
1887  Josefa Kaldová
1905  Ant. a Marie Kalda
1907  Marie Kaldová
1930  Frant. a Marie Kalda
1996 František  Kalda
2006                František  Kalda a Marie

77  1882  Ignát a Josefa Coufal
1889  Jan Coufal a Františka
1941  Alois Nahodil a Františka
1951  Ant. Tulis a Františka
1996  Františka  Tulisová
2006                Bohuslav  Tulis

78  1873  Josefka Němec
1889  Fr. Němcová nezl.
1892  Frant. Kotouček
1925  Frant. Kotouček a Žofie
1941  Frant. Kotouček
1996 Dr. Emil  Navrátil
2006                Dr. Emil  Navrátil

79  1887  Jan a Josefa Sis
1898  Filip a Josefa Šikula
1926  Václav Kitner
1930  Václav Kitner  a Josefa
1962  Vojtěch Kitner a Květoslava
1996 Květoslava Kitnerová
2006                Květoslava   Kitnerová , Luboš Křenek a Ilona

80  1880  Franz a Johana Ostrý
1910  Alois Jílek a Františka
1996 Radek Dostál
2006                Radek Dostál  -  sklenářství

81  1879  Josef a Josefka Ostrý
1925  Čeněk a Růžena Juračka
1929  Josef a Alžběta Jurnečka
1959  Josef Jurnečka a Marie
1996 Josef  Jurnečka a Marie
2006                Josef  Jurnečka a Marie

82  1878  Vincenc a Josefa Škrabal
1890  Jan Šťourač
1901  Josef Franc
1910  Anežka Francová
1924  Josef Kosička a Františka roz. Plíhalová
1947  Františka Kosičková
1996 Arnošt  Králík a Gabriela
2006                Arnošt  Králík

osada Beranka
83  1870  Jakub a Františka Vaněk
 1872  Františka Vaňková
 1896  Anna Hořínková
 1910  Ludvík Hořínek a Julie
 1922  Vladimír Mittrowsky
 1996  Dr. Háza Ilja
  2006                Dr. Ilja  Háza

84  1875  Hrabě Vladimír Mittrowsky
 1996  ing. Horák Jaroslav
  2006                ing. Jaroslav Horák

85  1896  Jan a Anna Hořínek
 1893  Vladimír Mittrowsky
 1921  zabráno
 1996  ing. Bárta Daniel
2006 ing. Bárta Daniel

86  1855  Anna Valenta
 1883  Josef a Anna Bednářová
 1901  Vladimír Mittrowsky
 1921  zabráno
 1996  Barbořák Tomáš
2006 Barbořák Tomáš

87                          František Pavelka a Jana
                       1959                Václav Juračka
1996             Jarmila Vurmová
                        2006               Daniel  Doležal

88                         Alois Brokl a Anděla
                       1986                Rudolf Brokl a Ludmila
1996  Ludmila  Broklová
2006 Ludmila  Broklová

89  1930               Antonín Juračka a Anastázie
                                               Vojtěch Juračka a Františka
                       1987                Františka Juračková      
1996  Jaroslav  Buš
2006 Jaroslav  Buš

90                         Vincenc Juračka a Růžena
1996  Josefa  Jurásková
                        2006               Jana  Kaňová

91  1930               Antonín Peša a Vincencie                         
Karel Blažek
1996  Karel  Blažek a Bohumíra
2006 Milan  Blažek

92  1893                Josef Němec a Františka
                       1983                Václav Němec
1996  Josef  Tříska
2006 Josef  Tříska

93  1930                Josef Kšica a Marie
    1996  Rozbořeno

94  1927                František Vavříček
                       1968                František Vavříček a Libuše
1991  Libuše Vavříčková
2006 Libuše Vavříčková Zdeněk Vavříček
 
95  1927                Marie Mojzíková
                       1959                František Fligl a Helena
1996  Jiří Fligl
2006 Jiří Fligl

96  1849                Vejpustek – lesník , starosta pro obce Černovice a Hodonín 
            revír Vladimír Mittrowsky – nájem Rudolf Tesař
 Státní lesy
                       1973      JZD Tuřany
1996  Hodůnka - Dostálová Marie
2006 Hodůnka – Paradisse Casino  Admiral Brno

97  1881  Škola Černovice


98                          Rudolf Křenek
                       1902                Antonín Křenek
                       1980                Zdeňka  Šemorová a Stanislav
1996  Jana  Foumová
2006 Jana  Foumová , Alena Bártlová, Zina Feinbergová, Zdeňka Hušková

99  
                                               František Musil a Filomena
1980  Jan  Musil
2006 Jan  Musil

100                          Josef Peša a Josefa
                                               František Peša
                       1959                Ludvík Andrýsek a Zdeňka
1996  JUDr. Eva Brázdová
2006 JUDr. Eva Brázdová

101                          František Sedláček a Josefa
1996  Sedláčková Hedvika
                        2006               Sedláček Miloš   - dědicky nedořešeno

102                          Josef Ostrý a Antonie
1996  František Caska
2006 František Caska

103                          Špitál - obec
                        1980               Adolf Fliger
1996  Milan Flieger
2006 Milan Flieger

104  1930                Vladimír Mittrowsky – nájem  Hájek      
1933                František Král
1980                Františka Kaldová
1996  Vojtěch Dostál a Marie
2006 Vojtěch Dostál a Marie

105  1930                František Juračka a Josefa
1996  Jaroslav Juračka
2006 Jaroslava Javorská , Jitka Severová

106                          František Kitner a Josefa
1996  Anděla Doskočilová
2006 Anděla Doskočilová

107  1930                Josef  Sedláček a Marie
1996  MUDr, Svatava Latová
  2006                Dana Baráková

108  1927                František Peša a Marie
1996  František Mikulášek a Marie
                        2006               Marie Mikulášková
 
109  1930               Alois Proks a Marie
1996  Zdeněk Proks a Marie
2006 Zdeněk Proks a Marie

110                          František Zachoval a Anežka
                        1983               Miroslav Zachoval a Anna
1996  Anna Zachovalová
2006 Anna Zachovalová

111  1930                Josef  Jílek a Františka
1996  Josef  Jílek a Božena
2006 Josef  Jílek

                       
112                                     Josef Juračka a Františka
               1930                Jaroslav Juračka a Marie
1996  Marie Juračková
2006 Marie Juračková

113                          Raifanzenbanka
1955                Poštovní úřad
1996  Obecní úřad – Česká pošta – Zdravotní středisko - Hasička
2006 Obecní úřad – Česká pošta – Zdravotní středisko - Hasička

114                          Antonín Šikula a Anna
1996  Jaroslava Bergerová
2006 Jaroslava Bergerová

115                          Alois Musil a Františka
1996  Alois Musil
2006 Alois Musil

116  1940                Rudolf Šidlo a  Marie
1996  Jiří Bacúr
  2006                Rostislav  Bacúr – dědicky nedořešeno

117  1940  František Kyzlink
2006 Jaromír Kyzlink

118  1944                Josef Sedláček a Josefa
                       1980                Jiří Sedláček
1993  Josef Sedláček a Svatava
2006 Josef  Sedláček a Svatava

119  1946                Karel Peterka
                        1977               Emílie Urbanová
  1996  Miroslav Peša a Lenka
2006 Miroslav Peša a Lenka
 
120  1964  Kulturní dům Černovice
2006 Kulturní dům Černovice

121  1996  ZD - bytovka - Proks Josef, Hečko Jan,
  Fligl Jiří, Kudláček Jaroslav
2006 SBD Macocha  Proks Josef, Hečko Jan,
Škvařil Karel, Kudláček Jaroslav

122  1996  Jaromír Humpolíček
2006 Jaromír Humpolíček

123  1972  Jednota Boskovice – prodejna
1996  Jednota Boskovice – prodejna
2006 Jednota Boskovice – prodejna

124  1996  Jaroslav Nedoma a Miroslava
2006 Jaroslav Nedoma a Miroslava

125  1996  Petr Blažek  a Anna
  2006                Petr Blažek ml. a Anna Blažková
                                               
126  1996  ZD – středisko
2006 ZD – středisko

127  1996  František Čepička a Ludmila
2006 František Čepička a Ludmila

128  1996  Ludvík Adamík
2006 Denisa Bacúrová

129  1996  Antonín Špaček
  2006                Antonín Špaček
                                           
130  1996  Josef Šikula  - pan farář
2002 Václav Nezval
2006 Libor Zburník a Magda Hrušková
  
131  1996  Antonín Jílek  a Ludmila
  2006                Lukáš Jílek  a Ludmila Jílková
                                              
132  1996  Josef Sedláček a Svatava
2006 Josef Sedláček a Svatava

133  1996  ZD - bytovka Chromý Otto, Křenková Jana,
  Musil Stanislav, Kotlán Jaromír
2006                ZD - bytovka Chromý Otto, Křenková Jana,
  Musil Stanislav, Kotlán Jaromír

134  1996  Dr, Sedláček Jan
  2006                Juraj Sedláček
                                              
135  1996  František Franc  a Marie
2006 František Franc a Marie

136  1996  Ing, František Proks a Anna
  2006                Ing. František Proks a Anna
 
137  1996  Ing. Ludvík Kšica  a Jarmila
  2006                Ing. Ludvík Kšica a Jarmila

138  1996  Jaroslav Kšica
2006 Jaroslav Kšica

139  1984  Mateřská škola
2006 Mateřská škola

140  1996  Pavel Fligl a Anna
2006 Pavel Fligl a Anna

141                          Pavel Brokl
1996  Rostislav Brokl a Marie
2006 Rostislav Brokl a Marie

142  1996  Jiří Kšica  a Růžena
2006 Jiří Kšica a Jana, Jiří a Andrea

143  1996  Jan Kaňa  a Zdena
2006 Jan Kaňa a Zdena

144  1996  František Spohner a Eva
2006 František Spohner a Eva

145  1996  Ing. Josef Ostrý  a Lenka
2006 Ing. Josef Ostrý a Lenka

146  1996  Jaroslav Musil  a Marta
2006 Jaroslav Musil a Marta

147  1996  Libor Kšica  a Ludmila
2006 Libor Kšica a Ludmila

148  1996  František Jílek a Marie
2006 František Jílek a Marie

149                 1997                 Telefonní digitální ústředna
                       2006                 Telefonní digitální ústředna

150   2006                 Josef Jílek a Kateřina

151                  2006                 Petr Kšica a Eva

152                  2006                 Jiří Křenek a Dana

153                  2006                 Michal  Koutný a Marie

154                  2006                 Josef Kšica a Jana

155                  2006                 Zdeněk Ondra

156                  2006                 Vladimír Klimeš a Hana

 

IV. Partyzáni v Černovicích koncem druhé světové války

Koncem války se v oblasti Českomoravské a Drahanské vysočiny rozvinulo partyzánské hnutí, jehož účelem bylo dezorganizovat okupační správu, dopravu, válečnou výrobu a narušovat přesuny německé armády. U většiny českého obyvatelstva nacházelo toto hnutí podporu. Také řada občanů Černovic partyzány podporovala, poskytovala jim potraviny, úkryt i informace.
Naši obec přímo zasáhla činnost partyzánské skupiny Jermak, složené z dobrovolníků vybraných mezi vojáky Prvního ukrajinského frontu a vysazených v říjnu 1944 u obce Račic na Drahanské vysočině, a hlavně skupiny Jan Kozina, která působila v okolí Dlouhé Lhoty. Ta se také skládala ze sovětských výsadkářů, k nimž se však později postupně připojovali zběhlí zajatci a ti, kdož utekli z "totálního nasazení" v Německu nebo v Rakousku. Obě partyzánské skupiny se měly sejít v hájovně u Šerkovic. Schůzka však byla vyzrazena a partyzáni v hájence narazili na silný oddíl Gestapa, Došlo k přestřelce, v níž byli dva partyzáni a několik gestapáků zabito. Jeden z partyzánů Petr Birjukov - vyvázl s poraněním ramene: jak utíkal přes zahrádku hájenky, zůstal jeho hubertus viset na tyčkách plotu a Němci do něj stříli v domnění, že střílejí do partyzána. Ten zatím utíkal přes Lomničku směrem k Tišnovu, kde byl ošetřen (a kde nyní jeho prostřílený hubertus vystavují v místním muzeu). Pak se až do svého vyléčení přemisťoval po spolehlivých úkrytech v Rašově, v Synalově, ve Žlebích a také v Černovicích v domech č. 11 a č. 16 (rodiny Ostrých a Čepičkova).
Někteří z těch, kdo s partyzány spolupracovali, byli Gestapem zatčeni, v letovickém vězeňském táboře nelidsky mučeni a popraveni nebo odesláni do koncentračních táborů, odkud se nikdo z nich nevrátil (stolař Dostál a celá rodina Škrabalova z Tasovic, rodina šerkovického hajného, hajní Hájek a Prudil atd.) V Černovicích tento hrozný osud nikoho nepostihl.
Ačkoli obyvatelstvo s partyzány sympatizovalo a pomáhalo jim, jejich situace byla těžká, protože do oblasti partyzánské aktivity byly vysílány silné oddíly Gestapa: Po katastrofě u Šerkovic počet partyzánů citelně poklesl. Obě skupiny se spojily a přešly na českou stranu Vysočiny. S nimi tam odešel i čenovický občan František Proks, který byl v jedné přestřelce v okolí Golčova Jeníkova zraněn, ale měl štěstí a zachránil se.
Koncem dubna 1945, kdy vesnice byla plná ustupujícího německého vojska, dala o sobě partyzánská skupina vědět tím, že u Černovic v Zadní leči vyhodila silniční most a že u Doubravníka vyhodila do vzduchu most železniční, aby ztížila přístup německé armády.

V. Vývoj obce po roce 1945

1. Národní výbor a jeho činnost po osvobození

Skládal se z těchto občanů:
1. Minařík Bohuslav č. 47
2. Jílek Antonín č.10
3. Proks Antonín č. 62
4. Brokl Alois č. 88
5. Holas Josef č. 9
6. Křenek Antonín č. 98
7. Sedláček Josef č.118
8. Ostrý František č. 68
9. Kšica Josef č. 27
10. Franc František č. 25
11. Čepička František č.16
12. Flieger Adolf č.103

Ilegální revoluční národní výbor byl tedy dvanáctičlenný, Devátého května, ale již před tímto datem, projížděla obcí nepřetržitě kolona po silnici dvěma proudy ustupující německé armády. Členové revolučního národního výboru sešli se v hospodě u Holasů, v zadní světnici. Bylo mnoho věcí k řešení, až bude po válce a až fronta se z vesnice odsune. Nad vesnicí s kopečka ve Chřibech se po ustupující armádě střílelo. Němci z lehkého děla tím směrem dali několik ran a salvu z kulometů. Jak jeli po silnici vesnicí, stříleli z automatů a kulometů do oken domů, stojících vedle silnice, Bohuslav Minařík jako první předseda byl také na schůzi. Když se vrátil domů, našel maminku smrtelně postřelenou. Po této události rezignoval. Po něm byl předsedou Ant. Jílek č,10.

Počátkem roku 1946 byl Místní národní výbor změněn tak, aby všechny strany měly stejné zastoupení.

Měla tedy strana
komunistická   4 členy
lidová    4 členy
soc. dem.   4 členy
nár. socialistická  4 členy

Předseda byl ze strany komunistické Ant. Proks č. 63. V květnu se konaly volby do Národního shromáždění, v Černovicích dostaly jednotlivé strany tento počet hlasů:
lidová    171
soc. domokrat.  85
nár. socialisté   52
komunistická   36
Na základě těchto voleb jmenovaly strany do národního výboru členy.
strana lidová   8 členů
sociálně dem.   4 členy
národně socialistická  2 členy
komunistická   1 člena
Předsedou byl zvolen z nejsilnější strany lidové Metoděj Kšica č. 32. V roce 1947 zemřel, a tak po něm nastoupil místopředseda Josef Kitner č. 60. Po únorových událostech v r.1948 byly v obcích utvořeny akční výbory. Národní výbory byly nově ustaveny. Předsedou akčního výboru národní fronty byl jmenován Alois Flieger č. 113. Ten navrhl nové složení národního výboru. Předsedou se stal Antonín Proks.

2. července roku 1949 převzal úřad předsedy Místního národního výboru Alois Musil č.115.
16. května 1954 byl zvolen nový národní výbor. Předsedou byl zvolen Alois Flieger č.113.
V roce 1957 při volbách byl znovu zvolen předsedou Alois Flieger č.113. Poslancem do NV zvolen Josef Kšica č. 32.

V roce 1960 při volbách do MNV byla vesnice rozdělena do 14 obvodů. Každý obvod navrhl svého kandidáta, předsedou MNV byl zvolen Jaroslav Juračka č.112.

V roce 1964 byly volby do všech zákonodárných útvarů. Do Okresního výboru byla zvolena Ludmila Kšicová, Černovice č.11. Předsedou MNV zvolen František Vavříček č. 94, tajemníkem Jan Musil č. 99. V říjnu roku 1976 byly provedeny volby do všech stupňů národních výborů. Volební místnost byla v Kulturním domě k tomu účelu zvlášť vkusně vyzdobena. Ludmila Kšicová byla zvolena do Krajského národního výboru v Brně. Předsedou MNV zvolen Antonín Šikula č. 29. V roce 1981  - 5. a 6. června zvolily sloučené obce Černovice, Hodonín a Tasovice 29 členů do MNV. Počet oprávněných voličů byl 458. Předsedou byl zvolen Vojtěch Dostál č. 104. Funkci tajemnice od té doby zastávala Jarmila Kšicová.

V listopadu 1990 proběhly komunální volby. Bylo zvoleno obecní zastupitelstvo v tomto složení:
za KDU – ČSL   8 členů
za Obč, fórum    3 členové
Starostou byl zvolen p. Jaroslav Zhoř, č. 137, místostarostou p. Jaroslav Musil, č.146.
Členové: Jaroslav Kšica č. 138, Antonín Jílek č. 131, Jaromír Humpolíček č. 122, Rostislav Brokl č. 141, Alois Němec č. 67,  František Peša č. 75, Dagmar Hynčicová č. 119, Josef Jurnečka č.91,  František Jílek č. 8

Z voleb v r. 1994 vyšlo obecní zastupitelstvo o devíti členech. Starostou byl opět zvolen p. Jaroslav Zhoř, místostarostou se stal p. Milan Phíhal, č. 49. Dalšími členy zastupitelstva byli zvoleni pánové: Jaroslav Kšica č. 138, Bacúr č. 116, Jaromír Humpolíček č. 122, Alois Němec č. 67, Zdeněk Pivoňka č. 28, Oto Chromý č. 75 a Kamil Doležal č .14.
KDU ČSL  6 členů – ČSSD  3 členové


Z voleb v roce 1998 vyšlo obecní zastupitelstvo o devíti členech. Starostou byl zvolen
 p. Jaroslav Zhoř 137, místostarostou  p. Milan Phíhal, č. 49. Dalšími členy zastupitelstva byli zvoleni pánové: Jaroslav Kšica č. 138, Václav Pazdera č. 52  , Mgr. Jana Kunovská č. 143 Miloš Burian č. 27, Alois Němec č.67,  Miroslav Juračka č.40, Petr Kšica č. 32.
KDU ČSL  6 členů – ČSSD  3 členové

Z voleb v roce 2002 vyšlo obecní zastupitelstvo o sedmi členech. Starostou se stal
 p. Jaroslav Zhoř 137, místostarostou  p. Milan Phíhal, č. 49. Dalšími členy zastupitelstva byli zvoleni pánové: Jaroslav Kšica č. 138, Petr Kšica  č. 151, Zdeňka Čepičková č. 18, Daniel Doležal č. 87 /náhradník Miloš Burian č. 27/ ,  Miroslav Juračka č.40.
KDU-ČSL  4 členové – ČSSD  3 členové

 

2. Sbor pro občanské záležitosti

Přes třicet let vyvíjel v naší obci činnost Sbor pro občanské záležitosti, jehož cílem bylo stát při každém občanovi ve významných životních situacích. V životě člověka jsou chvíle veselé, vážné i smutné. Je dobré, když člověk v těchto chvílích života má při sobě někoho, s kým se může podělit o radost i zármutek. Kdo občana provází celým životem je Sbor pro občanské záležitosti. Sdílí s ním radosti i starosti od narození, přes oslavy životních úspěchů a jubileí až do jeho odchodu - při pohřbu.
První vítání dětí do svazku obce byl provedeno již v roce 1960. Po zkušenostech provádíme jednou ročně uvítání všech v daném roce v Černovicích narozených dětí. Jako upomínku na tento den dostává každé dítě album a pamětní list.
Když se občan dožije 50 roků a více, je mu každých 5 roků místním rozhlasem zahráno několik skladeb a poštou zaslána gratulace k jeho výročí.
Sbor pro občanské záležitosti nechyběl ani při pohřbu občanů: jeho zástupce se s každým z nich přišel rozloučit jménem Sboru i jménem obce a naposledy tak dal výraz jejich příslušnosti k vesnickému společenství. V roce 1992 Sbor pro občanské záležitosti svou činnost omezil pouze na gratulace v místním rozhlase a písemnou gratulaci k životnímu jubileu.

 

3.  Poštovní úřad v Černovicích

 Poštovní úřad v Černovicích byl založen 1.6.1955 . O jeho založení se velkou měrou zasloužil pan Pilát Antonín z Černovic, který pracoval na poštovním ředitelství v Brně. Do obvodu pošty patřily obce Černovice, Tasovice a Hodonín. Pošta vykonávala i spořitelní služby.
Na černovické poště pracovali tito poštmistři:
 Mazanec Josef z Boskovic   1. 6. 1955 – 31. 8. 1955
 Andrýsek Ludvík z Černovic  1. 9. 1955 – 23. 10. 1974
 Honzák Alois z Rozseče  24. 10. 1974 – 30. 4. 1975
 Sedláčková Svatava z Černovic  1. 5. 1975 – dosud

Na krátkodobé zástupy na poštu přijížděli :
 Unčovský František z Boskovic 1955 – 1967
 Fiala František z Olešnice 1968
 Pochopová Vlasta z Boskovic 1969 – 1974
 Honzák Alois z Rozseče 1975 – 1982
 Stejskal Josef z Bořitova 1983 – 1988
 Doubková Františka z Lomnice u Tišnova  1989 – 1990
Tesařová Ludmila z Boskovic 1991 – 1993
 Piskořová Ivana z Tasovic  1994 – dosud

V obvodu pošty doručovali :
 Kalda Ludvík st. z Tasovic 1955 – 1961 – obec Černovice a Tasovice
 Kaldová Marie z Tasovic  1955 – 1958 – obec Hodonín
 Kalda Ludvík ml. z Tasovic  1962 – 1991 – obec Tasovice a Hodonín
 Piskořová Ivana z Tasovic 1991 – 1998 – obec Hodonín

V obci Černovice doručovali :
 Andrýsek Ludvík z Černovic 1958 – 1974
 Pivoňková Anna z Černovic 1974 – 1980
 Bubeníková Božena z Hodonína 1980 – 1982
 Proksová Anna z Černovic 1982 – 1984
 Hečková Margita z Černovic 1984 – 1986
 Plíhalová Věra z Hodonína 1986 – 1997
 Hečková Margita z Černovic 1997 – 1998
 
Zastupující doručovatelé byli :
 Šmardová Ludmila z Černovic 1975 – 1977
 Němec Václav z Blanska 1978 – 1979
 Přibyl Josef z Rájce 1979 – 1980
Sedláčková Svatava z Černovic 1981 – 1993
 Proks Zdeněk z Černovic 1994 – 2000

Od 1. 8. 2000 začalo v Černovicích , Tasovicích a v Hodoníně fungovat motorizované doručování pošty z Lysic. Pošta Černovice se od toho data stala poštou podací.

 

4.  Budování v obci

a) Jednotné zemědělské družstvo

V roce 1949 byl vydán zákon o zřizování jednotných zemědělských družstev. Do vesnic byli vysláni agitátoři, kteří měli zemědělce přesvědčovat o výhodách společného hospodaření. Také u nás dva agitátoři trpělivě získávali rolníky ke vstupu do JZD, Když pro společné hospodaření získali dostatečný počet občanů, svolali schůzi zemědělců na 18. září 1957, na které bylo JZD založeno. Pracovníci z okresu vypracovali celoroční výrobně finanční plán a začalo se hospodařit kolektivně. Záhumenky byly všechny individuální, 0,50 ha rodinu. Na jejich vytyčení byli posláni dva vysokoškoláci, kteří vnesli do záhumenků pořádek.
Předsedové JZD od jeho založení do roku 1974:
Josef Plíhal č.18
Antonín Jílek č. 30
Josef Kučera č. 35
Oldřich Pivoňka č. 28
Jiří Kšica č.11

Přes těžkosti s nedostatkem krmiv se hospodářské výsledky lepšily, a to také díky tomu, že dobytek byl zavčas sveden do nově vybudovaného kravína.
Odměny na PJ se rovněž zvyšovaly, jak patrno z následujícího přehledu:

Rok 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964
Odm 12,- 10,- 13,5,- 17,- 16,- 17,- 17,-
               
Rok 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971
Odm 17,- 17,- 18,- 20,- 20,- 20,- 22,-

Po zrušení státního statku v Olešnici se JZD Černovice rozšířilo o blízký Hodonín. To však byl teprve začátek slučování družstev. Roku 1972 se k němu připojila družstva Osiky a Brumov a v roce 1974 JZD Tasovice. V roce 1978 se takto rozšířené JZD Černovice sloučilo s JZD Lomnice, Vznikl tak zemědělský komplex obhospodařující 2.632 ha zemědělské půdy, z toho 1.808 ha půdy orné. Dostal jméno JZD "Podhorácko" se sídlem v Lomnici u Tišnova. Ve svých dvou hospodářských střediscích - Lomnice a Černovice se v oblasti rostlinné výroby zaměřovalo na výrobu obilovin a brambor, hlavně pak na osiva. Živočišná výroba je zaměřena na pastevní odchov chovných jalovic a na výrobu mléka, Specializace na odchov jalovic je zdůvodněna členitostí a svahovitostí pozemků v katastru JZD. Po úpravách se jich efektivně využívá spásáním. V současné době se pase v průměru 1.100 ks skotu. Pastevní areály jsou zřízeny v obou hospodářských střediscích. JZD Podhorácko sdružuje tyto obce: Lomnice, Veselí, Brumov, Brusné, Řepka, Ochoz, Křeptov, Běleč, Synalov, Rašov, Černovice, Osiky, Tasovice, Hluboké a Hodonín.
Když se po více než třiceti letech existence JZD měly hodnotit výsledky jeho činnosti a jejich přínos pro zlepšení života obyvatel obcí, které zahrnovalo, bylo možno říci, že navzdory nedopatřením a chybám, k nimž při jeho budování docházelo, je jeho bilance příznivá.
V důsledku společenských změn z konce roku 1989 dochází především ke změně názvu na Zemědělské družstvo "Podhorácko". Při následné transformaci dochází k rozdělení tohoto družstva na ZD Černovice, ZD Lomnice u Tišnova a na Rolnické družstvo Tasovice. Kromě toho se z družstva vyčlenilo pět samostatně hospodařících zemědělců.
Takto vzniklé ZD Černovice sdružuje obce Černovice, Hodonín, Brumov a Osiky. Hospodaří na rozloze 670 ha. Na orné půdě pěstuje len, traviny na semeno a obilí, kdežto zatravněné plochy jsou určeny k chovu skotu.
Předsedou ZD Černovice byl nejprve Ing. Jaroslav Dozbaba z Brumova a následně František Dvořák z Brumova. Při změně organizační struktury v roce 1995 byla vytvořena funkce ředitele, již zastával Ing. Ludvík Kšica z Černovic, a funkce předsedy představenstva, kterou obsadil František Dvořák. V roce 1996 došlo k personálním změnám. Ředitelem družstva se stal František Čepička z Černovic a předsedou představenstva  Jaroslav  Kšica z Černovic.
V létě 1996 se ale neutěšená situace ZD vyhrotila natolik, že většina vlastníků půdy a majetku požádala o vydání svých podílů a vložila svůj majetek do nově vznikající akciové společnosti OBRUČ Agro a.s. /název vznikl z počátečních písmen obcí Osiky, Brumov a Černovice/. Této společnosti pronajali vlastníci půdy i své pozemky.
Členská schůze Zemědělského družstva Černovice rozhodla v září 1996 o zániku družstva likvidací. Majetek zbylý po vydání podílů byl rozprodán na úhradu závazků družstva státním institucím , bankám a ostatním věřitelům.
V roce 2003 byl zbytek majetku již nerealizovatelný a likvidátorka družstva požádala Krajský obchodní soud v Brně o prohlášení  konkurzu. Nyní již družstvo kromě dvou budov v Osikách nevlastní žádný majetek , ale výmaz z Obchodního rejstříku nebyl ještě proveden. V září 1996 začala zemědělskou výrobu provozovat a.s. OBRUČ Agro. Tato společnost přijala i většinu bývalých zaměstnanců  zemědělského družstva.
Na valné hromadě a.s.byl předsedou představenstva a.s. zvolen František Čepička , který tutu funkci vykonával  až do roku 2006. Členy tříčlenného představenstva byli postupně Josef Pařízek, ing. Jaroslava Sýsová, Jaroslav Kšica a Josef Zeman.
Předsedou dozorčí rady byl zvolen Pavel Fligl, členy Vladimír Pařízek, Zdeněk Pivoňka a František Červinka.
 V roce 2006  má a.s. 31 zaměstnanců a obhospodařuje 590 ha vlastní a pronajaté půdy v katastrálním území Osiky, Brumov, Černovice a Hodonín. Zemědělská výroba se soustřeďuje na výrobu obilí pro vlastní krmné účely, výrobu sladu a množení osiva . Pro zajištění krmiv je pěstována kukuřice na siláž a jetel na senáž. Na 274 ha trvalých travních porostů se vyrábí senáž , seno  a 1/3 je spásána. Po vstupu ČR do Evropské unie se i zemědělská výroba musela podřídit pravidlům dotační politiky EU. Postupně se snižuje % zornění a hůře obdělávatelné pozemky jsou zatravněny a využívány pro výrobu píce pro hovězí dobytek  Zemědělská politika firmy se zaměřuje především na zajištění vlastní krmivové základny bez násilných intenzifikačních kroků a údržbu krajiny správnou péči o trvalé travní porosty.

b) Kulturní dům

Jednání o povolení stavby kulturního domu bylo na Okresním národním výboru v Boskovicích zahájeno v lednu 1960. Díky podpoře Okresního výboru KSČ bylo povolení stavby díla v celkové hodnotě 298.500,-- Kčs dosaženo i přes nechuť některých zástupců ONV. Kulturní dům měl být budován svépomocí za finanční podpory ONV Projekt stavby byl vypracován téměř zadarmo černovickým rodákem Aloisem Broklem.
Se stavbou bylo započato 9. dubna 1960. Finanční pomoc ONV ve výši 155.000, -- Kčs byla určena na zakoupení materiálu, práce byla vykonává na brigádnickou pomocí občanů. V r. 1960 byly vybudovány základy stavby a sklepy. V roce 1961 pokračovaly práce v cihelném zdivu a 15. prosince 1962 byla stavba zastřešena. V roce 1962 stavba pokračovala dokončení m výstavby sociálního zařízení a sálu. V říjnu už se v kulturním domě konala první hodová zábava. Mezitím byl proveden přepočet celkové technické dokumentace, který ukázal, že hodnota díla se o 200.000,-- Kčs zvýšila. ONV v Blansku zvýšil finanční dotaci na 200.000,-- Kčs. Tato částka byla poukázána v r.1963, kdy byla stavba dokončena. Celkové náklady na ni dosáhly částky 368.000,-- Kčs, ale její hodnota byla 600.000,-- Kčs. Místní občané na ní odpracovali 38.000 hodin.
V roce 1998 výběrová komise a následně obecní zastupitelstvo rozhodlo o vítězi veřejné soutěže na rekonstrukci a přístavbu kulturního domu v Černovicích. Stala se jím firma Letostav Letovice. Projekční práce včetně stavebního dozoru vykonal Ing. Miroslav Fabián z Brna který v Černovicích koupil a opravil dům č. 74 na dolním konci. Práce začaly v listopadu 1998 a třetí neděli říjnovou 1999 už byly ve  zrekonstruovaném kulturním domě tradiční krojované hody.Náklady na akci činily 4.560.415,- Kč. Tato rekonstrukce zahrnovala opravu stávající hospody včetně změny vchodu do hospody , přístavbu soc. zařízení pro hospodu a kulturní dům odděleně, salonek , podloubí k budoucímu výletišti a velkou galerii  nad výčepem a podloubím.V budově se zřídilo plynové vytápění na propan a následně v roce 2001 bylo topení převedeno na plyn zemní.
 V roce 2004 byl proveden nový nátěr fasády celého kulturního domu. Práce provedl pan  Daniel Doležal a Ladislav Jílek z Černovic.

Seznam občanů kteří se o kulturní dům starali a starají:
Miloš Flieger , Oldřich Pivoňka, Jaroslav Nedoma, František Štěpánek, Jan Kotlán, Antonín Haška, Mojmír Viravec, Josef Kšica, Jaroslav Kšica a Jaroslav Zhoř


Výletiště :
 10. 10. 2003  začala firma KUBIKO – Josef Kubíček z Brumova s prvními  zemními pracemi na budování výletiště. V červnu 2004 pan Uhlíř z Předklášteří betonoval parket a následně se začala stavět budova pro muzikanty. Celá budova se postavila z vybouraných cihel  z rekonstrukce kulturního domu. Křidlice se použila ještě z bývalé  základní školy.Brzy na jaře se začalo finišovat , aby se v červenci mohlo výletiště otevřít. Byla postavena nová budova se sociálním zařízením a sklad  Na celé akci se asi nejvíce podílela ta nejmladší generace a bylo odpracováno celkem  2500 hodin zdarma. Koncem května se z začalo s osázením celého areálu. Materiál byl zakoupen v Boskovicích od pana Janků ze Šmelcovny.  Až na malé nedodělky, které se musí ještě letos dokončit se vše stihlo a 16. července 2005 za tónů Moravěnky bylo výletiště slavnostně otevřeno.Náklady na tuto akci byly vyčísleny na necelých 1.700.000,- Kč

Kultura v Černovicích
Černovice svoji velikostí a  polohou byly a jsou předurčeny starat se o kulturu a tradice udržovat a dbát, aby snad ani jediná nezanikla.
Myslím si, že snad ani není možné vyjmenovat všechen výčet kulturních  a sportovních akcí , tradic a zvyklostí, které v Černovicích  žijí. Chtěl bych poukázat upozornit na pár těch opravdu nejdůležitějších.
Tradice byla a myslím si, že i dnes v Černovicích  je  pořádání plesů. V nedaleké minulosti k tomu určitě velkou měrou přispěla kapela, která je ještě dnes žádaná a populární. Jsou to místní " TYGŘI " , kteří byli založeni již roku 1964 při místním JZD Černovice. V dnešní době po celkové rekonstrukci kulturního domu v roce 1999 myslím láká i prostředí kulturního domu .
Základní škola pořádá každoročně své vánoční nebo jarní besídky. Mateřská škola zase svůj dětský maškarní karneval, který  má velký ohlas veřejnosti .
Ukončení plesové sezóny a začátek postní doby je již tradičně spojeno s masopustem a   pochováváním basy. V Černovicích se tento zvyk drží v úterý  před popeleční / škaredou / středou . Následuje postní doba až do velikonoc.
Velikonoce se drží na tuto oblast asi tradičně.   Barvení vajec, pletení pomlázek, chození chlapců po mrskůtu.
Tradicí se stalo i " Pálení  čarodějnic " , které je poslední léta  hojně navštěvováno.
Dětský den před budovou základní školy za přispění všech složek je opět žádaný a dětmi velice oblíbený.
Týden před poutí pořádají myslivci na místní střelnici střelecké závody. Opět je to dlouholetá tradice a po smrti hospodáře  Josefa Prokse  byly tyto závody na jeho počest pojmenovány   „Memoriál Josefa Prokse“.
Pouť je v Černovicích na sv. Jana Křtitele , tedy poslední neděli v červnu. Tuto pouť provází před pouťová zábava. V neděli pak pouťový fotbal ženatí - svobodní .
Poslední neděli v červenci Černovice žijí hasičskými závody „O pohár SDH Černovice a Memoriál Kamila Doležala“
První říjnový víkend každý druhý rok je v Černovicích velký svátek v podobě výlovu rybníka
" Pilát ". V letošním roce 2006  se rybník po opravě bude lovit po páté.
Třetí neděli říjnovou Černovice žijí asi největší tradicí  a to hody. Ráno stavění máje a odpoledne tradiční krojované hody se zvyky ukončené hodovou veselicí. Pondělí po hodech se už stalo zvykem  a je ve znamení  "Mlácení káčera ".
 
  Hody z roku 1975

Na  sv. Kateřinu 25. listopadu se zase máj kácí za účasti všech stárků a stárkových.
Druhou prosincovou sobotu je v Černovicích pořádaná degustace jablek a hrušek spojená s výstavou. Určitě stojí za zhlédnutí a je hodnocena ze strany odborníků a zahrádkářů jako jedna z nejrozsáhlejších.
Obec pořádá i vánoční koncerty.
Závěr roku je spojen s oslavou konce roku a půlnočním  velkým ohňostrojem  na návsi za účasti  snad celé obce.
Za zmínku určitě stojí , že letos v roce 2006 bude již III. sraz rodáků a oslava 720 roků od první písemné zmínky o obci Černovice. Tento sraz se pořádá jednou za 10 roků.
V kulturním domě je pořádáno i množství zábav , výstav a předváděcích akcí.

To je jen výčet těch největších akcí , které se v Černovicích pořádají a navíc chceme ještě některé zařadit. O těch ale až pokud se ujmou a stanou se v Černovicích zvyklostí.


c) Mateřská škola

Zřízení
Mateřská škola v Černovicích byla zřízena  dne 1. prosince 1945 výnosem Okresního školního výboru v Boskovicích. Uskutečnilo se tak na žádost místního národního výboru, který se zavázal, že bude hradit věcné náklady-vybavení, otop, úklid, osobní náklady bude hradit stát.
Vyučování začalo 12. prosince 1945  s celodenním provozem, zapsáno bylo 25 dětí. Vyučování probíhalo v budově  obecné školy. Správcem byl ustanoven p. Blaha Jindřich, řídící učitel obecné školy, učitelkou byla ustanovena Božena Čechová z Nýrova.

Budova školy
Mateřská škola byla od svého počátku umístěna v přízemí budovy  základní školy. Tyto prostory postupem času se staly nevyhovujícími jak po stránce kapacitní, tak především po stránce hygienické. Proto se začalo uvažovat  o stavbě nové budovy mateřské školy.  Se stavbou   dvoutřídní mateřské školy pro 60 dětí se začalo v roce 1978. Slavnostní otevření  nové mateřské školy se konalo 5. března 1984. Budova  byla vybudována v akci "Z" svépomoci občanů a za finanční spoluúčasti podniků a družstev.  Hodnota díla představuje částku 2.373.000,- Kč, finanční náklady činily 1,737.000,- Kč. Občané na ni odpracovali 40.910 brigádnických hodin.

Budova sloužila svému účelu bez oprav až do roku 2002, kdy bylo provedeno zastřešení západní terasy, protože do budovy zatékalo. Náklady na tuto opravu činily asi 350.000,- Kč. V roce 2004 byla budova školy napojena  na veřejný vodovod, protože voda za studny neodpovídala požadavkům na pitnou vodu.  Rovněž v prosinci 2004 byla  provedena plynofikace budovy. Zabudovány byly dva kotle  - jeden pro přízemí a první poschodí, druhý pro druhé poschodí, náklady na tuto akci  si vyžádaly částku přes 200.000,- Kč.  V roce 2005 byla provedena oprava podlahy ve třídě v prvním poschodí, protože původní byla prošlapána . Došlo k výměně celé podlahy, podlahové krytiny, oprava činila 80.000,- Kč.


Provoz školy
Od svého počátku  se vyučovalo v mateřské škole dopoledne i odpoledne, v poledne docházely děti domů .  Od roku 1964 byl zřízen provoz pouze polodenní, který trval až do roku 1984, kdy přešla do provozu nová mateřská škola. Provoz se uskutečňoval ve dvou třídách  s počtem zapsaných  55 - 60 dětí až do roku 1991, kdy od 2. září byla v provozu pouze jedna třída. Počet dětí se snížil , protože družstevní autobus ukončil svou činnost, JZD Podhorácko  přestalo být zřizovatelem a v důsledku toho přestaly dojíždět děti z Lomnice. Vzhledem k nárůstu počtu dětí na 35  byly uvedeny do provozu od 1. 9. 1994 dvě třídy- jedna s celodenním provozem, druhá pouze s dopoledním.  Od roku 1997 probíhá předškolní výchova pouze v jedné třídě s kapacitou 25 dětí, která je plně využita. Provoz je od 7.00 do 15.30 a plně vyhovuje požadavkům rodičů.
 V prvních letech existence mateřské školy byly k docházce zapsány pouze děti z Černovic. Od roku 1964 dojížděly děti z Tasovic a Hodonína.
V  období , kdy mateřskou školu zřizovalo JZD "Podhorácko"  Lomnice, družstevní autobus svážel děti z Lomnice, Osik, Brumova,  Žlebů.
V současnosti jsou zapsány děti nejen z Černovic, ale dojíždějí do mateřské školy i děti z Hodonína, Tasovic, Bedřichova a  Brumova.


Zřizovatelé
Od svého počátku se o provoz mateřské školy starala obec, hradila provozní náklady, mzdy hradil stát.
Od  1.1.1985 přešla správa mateřské školy pod JZD "Podhorácko" se sídlem v Lomnici u Tišnova. Toto družstvo hradilo náklady na provoz i mzdy správních zaměstnanců. Pedagogičtí pracovníci mají mzdy hrazeny ze státního rozpočtu. 
Od 1.9.1990 znovu provoz přešel do správy obce  Černovice, která hradí náklady na provoz,  provozní i pedagogičtí  pracovníci jsou  financování ze státního rozpočtu.
Od 1.1.1995 získala  mateřská škola právní subjektivitu. Ředitelka  získala možnost sama rozhodovat o výběru provozních i pedagogických pracovníků, sama hospodaří s přidělenými finančními prostředky z obce i státu, vede si svoje účetnictví.

Pedagogičtí pracovníci
Za dobu působení mateřské školy v Černovicích se ve funkci ředitelek a učitelek vystřídala řada pedagogů.
Prvním správcem mateřské školy byl jmenován Jindřich Blaha - řídící učitel obecné školy.
Ve funkci ředitelek  se potom vystřídaly:
                          Libuše Vavříčková /Badalová/  -  1948  - 1962
                          Zdena Kroupová /Vojtěchová/   -  1962-   1967
                          Marta Homolková                     -  1967 -  1969
                          Marie Musilová /Budišová/      -   1969 - 1976
                          Radmila Kšicová /Pospíšilová/ -   1976 -  doposud

Jako učitelky na mateřské škole v Černovicích  působily:
                                                    Božena Čechová  -     Nýrov
                                                    Jarmila Poláková  -    Lysice
                                                    Miluše Hašková    -   Tišnov
                                                    Dana Filoušová     -   Lomnice u Tišnova
                                                    Renata Horáková  -    Kunštát
                                                    Kuncová Hana      -   Blansko
                                                    Eva Tenorová/Dolníčková/  - Brumov
                                                    Zdena Romerová   -      Osiky
                                                    Miroslava Bílková -     Voděrady
                                                    Libuše Pavlová      -     Drnovice
                                                    Marie Broklová      -   Černovice
                                                    Dagmar Puklová    -    Boskovice
                                                    Lenka Musilová      -    Černovice

 

Jako pracovníci na MŠ působily:
Miroslav Zachoval č.110
Jaromír Humpolíček č. 122
Lenka Ostrá č. 145
Marie Nedomová č. 72
Zdeňka Maršálková Tasovice
Růžena Kšicová č. 142
Lenka Pešová č. 119
Zdeňka Čepičková  č.16
Bronislava Zhořová č. 137
Eva Lukešová  Kunštát
Eva Kšicová  č.151
Andrea Jílková č. 148
Eva Spohnerová č. 144

                                                   
                       
d) Starý kvartýr – chata Hodůnka  budova č.p. 96

Budova je asi 2 kilometry západně od vesnice u silnice v lese na Chlébské. Původní majitel Vilém  z Pernštejna sem na myslivnu dával jen své oblíbené služebníky. Myslivna byla pěkná . Dříve dřevěná budova byla po požáru v roce 1919 nově postavena . Následný majitel  Státní lesy  zde měl polesí a bydlel tam vedoucí. Při sloučení bylo polesí roku 1952 přestěhováno do Lysic .Správcem byl Vladimír Obdržálek.
Budovu koupilo v roce 1973 JZD Tuřany za 350 000,- Kč. V roce 1975 začalo provádět celkovou rekonstrukci budovy. Přistavělo k objektu zvlášť jídelnu a nad ní pokoje pro ubytování pro 60 osob .
Dnešní majitel Paradise Casino Admiral a.s.  zde buduje školící středisko.
 

e) Cesty

Silnice do Bedřichova vedla od nepamětných dob od Černého kříže rovnou do kopce "Pod břehem". Aby se toto stoupání obešlo, byla v roce 1867 postavena silnice nová po dnešní trase, tj. si 500 m na sever od staré cesty. Té se dál používalo pro pěší, protože je o něco kratší. Směrem do Nedvědice chtěl v roce 1903 velkostatek Pernštejn zřídit novou silnici podle potoka. Bývala by byla sjízdnější než silnice kolem revíru, protože by odpadlo prudké stoupání do kopců Kalná a Barborka. Velkostatek by byl stavbu prováděl na své náklady a po svých pozemcích (polních a lesních, tj. většinu trasy). Obce měly hradit jen malý podíl, který by kryl náklady na stavbu silnice po jejich pozemcích. Na Černovice měl připadnout podíl asi 1 800 zlatých. Zástupci obcí Černovic, Skorotice a Chlebské však tuto výhodnou nabídku odmítli ke škodě své i svých potomků.
V letech 1920 - 1921 byla postavena silnice z Tasovic jako přípojka na silnici Hodonín - Rozseč. Ovšem z Tasovic do Černovic byla tato přípojka prodloužena teprve v roce 1949.
Silnice Černovice – Tasovice  jak ji známe v dnešní době byla postavena v letech 1973   – 1974. . Stavbu prováděl podnik Dopravní stavby Olomouc.
V roce 1984 byla rozšířena a vyasfaltována cesta do Brumova. Cesty po vesnici byly opraveny a vyasfaltovány v roce 1974.
V roce 1992 po dokončení  veřejného vodovodu byla provedena penetrace poškozených komunikací po výkopech a těch nejvíce poškozených míst.
V roce 2002 po získání dotace ve výši 1 000 000,- Kč z Ministerstva dopravy  byly po celé obci opraveny a částečně vybudovány nové místní komunikace.

f) Další akce

Díky organizačnímu úsilí a obětavé práci národního výboru bylo provedeno mnoho dalších prací, které rozhodujícím způsobem přispěly ke zlepšení životního prostředí v obci.
Je to především regulace potoka po celé délce jeho toku přes vesnici. Na cestách přes potok bylo vybudováno 6 mostů.
Následovala kanalizace celé vesnice a úprava návsi. To byl náročný úkol. Náves je vlastně bývalý rybník. Bylo třeba navést stovky fůr hlíny z výkopu při stavbě silnice do Tasovic, budoucí trávníky byly ohraničeny obrubníky a vzhled vesnice se změnil k nepoznání.
Stejným způsobem, tj. brigádnicky, bylo na bahnité louce před školou upraveno školní hřiště, postavena prodejna potravin a zděná čekárna na autobusy, které už léta občanům slouží k úplné spokojenosti. Ve volebním období 1981-1985 byla rozsáhlá investiční výstavba, a to nejen v Černovicích, ale i v integrovaných obcích, Tasovicích a Hodoníně.
Kromě mateřské školy v Černovicích byl v akci Z budován vodovod v Tasovicích v hodnotě díla 2.065.000 Kčs. Finanční náklady činily 1,378.000 Kčs. Akce byla financována ze Státního fondu vodního hospodářství částkou 979.000 Kčs a z FRR ONV Blansko částkou 399.000 Kčs. Bylo odpracováno 6.270 brigádnických hodin zdarma, Koncem roku 1985 byl veřejný vodovod obce Tasovice předán  do nájmu  VAK Boskovice. V Hodoníně byl vybudován Motorest v hodnotě díla 2.116,000 Kčs včetně provozního vybavení. Finanční náklady činily 1.386.000 Kčs. Financování stavby bylo zajištěno z prostředků Vládního výboru pro cestovní ruch ČSR částkou 940.000 Kčs a částkou 208.000 Kčs z FRR ONV Blansko. Projektovou dokumentaci vypracoval Obchodní projekt ČSSD v Brně.
Výstavba byla zařazena mimo rámec VP z důvodu přeložky státní silnice přes Hodonín, čímž došlo ke zrušení bývalé ho pohostinství a k nutnosti vybudování stravovacího zařízení, které by sloužilo nejen občanům Hodonína, ale i účastníkům volného cestovního ruchu. Na výstavbě bylo odpracováno občany a organizacemi NF celkem 14.235 brigádnických hodin: Po dokončení byl objekt předán do užívání SD Jednota Boskovice. Pak byl motorest postupně pronajat několika nájemcům až nakonec zůstal několik let úplně uzavřen. V roce 1995 ho koupili majitelé z Brna, a ti ho provozují dodnes.
V roce 1985 bylo provedeno v akci Z zpevnění místní komunikace Tasovice - Hluboké v hodnotě díla 851.000 Kčs. Tato akce byla financována ze sdružených prostředků JZD Podhorácko Lomnice. Finanční náklady činily 513.000 Kčs. Akce byla úspěšně dokončena během pěti měsíců.
Budovatelské práce pokračovaly i v neinvestičních akcích, údržbě veřejných prostranství, ošetřování a výsadbě zeleně . V rámci údržby byla po asanaci původní požární zbrojnice v Hodoníně vybudována nová s finančními náklady 75.000 Kčs, která slouží k uskladnění požární techniky i ostatního materiálu nutného k provádění pohotových účinných zásahů. Na finančním zajištění se podílela ČSP Blansko v částce 40.000 Kčs. V průběhu výstavby bylo odpracováno celkem 1.862 brigádnických hodin. Uvedena do provozu byla v červenci 1983.
Z veřejně prospěšných prací provedených v Černovicích během posledního dvacetiletí patří k nejvýznamnějším výstavba veřejného vodovodu s následnou úpravou komunikací, ukončená v roce 1992 díky vydatné brigádnické pomoci všech občanů (hodnota díla 2.255.000,-- Kč). Rekonstrukce školy začala v roce 1988 za pomocí místních důchodců (Jiří Kšica, č. 11, Josef Kšica, č. 32, Antonín Šikula, č. 29, František Mikulášek, č. 109) a  stavební dozor Ing. Zdeněk Mihola z Černé Hory. Stavbyvedoucím byl p. Miloslav Kosička, č. 53. V roce 1992 na stavbě pracovalo 5 místních nezaměstnaných občanů, které zde zaměstnal úřad práce  na veřejně prospěšné práci.
V dubnu 1993 se rekonstrukce školy ujala dodavatelská stavební firma Stavoprogess Brno, která už v srpnu téhož roku předala školu  do užívání. V podkroví rekonstruované školní budovy byl vybudován třípokojový byt pro učitele.
Celkové náklady na rekonstrukci dosáhly částky 4.657.000,-- Kč. Rekonstrukce byla dotována částkou 4.205.000,-- Kč, obec přispěla částkou 452.000,-- Kč,dále rekonstrukce budovy obecního úřadu v roce 1995 v hodnotě téměř jednoho milionu korun, provedená firmou AGROSTAV z Bystřice nad Pernštejnem, oprava vnitřku kostela a terasy mateřské školy, ale hlavně obnova rybníka "Pilát" o výměře 1,6 ha, což je vůbec nejnákladnější projekt, který  byl v obci realizován. Náklady dosáhly částku 7.125.000,--Kč. Hrazeny byly z 80 % z revitalizačního fondu a z 20 % z rozpočtu obce. Obec si vzala bezúročnou půjčku ve výši 1 400 000,- Kč na dobu 10 let. V letošním roce 2006 bude splacena poslední splátka. Obnovu realizovala  firma Hrozek z Kunštátu, subdodavatelem byla  firma Ekostavby Brno. Bylo vytěženo 19.000 m3 nánosu a v listopadu byl rybník „Pilát“ zkolaudován.. Velká akce souvisí s telefonizací Černovic a stavbou budovy digitální ústředny. Byla provedena v roce 1996.
V roce 1998 v listopadu byla zahájena celková rekonstrukce a přístavba kulturního domu. Stavbu prováděla firma Letostav Letovice a náklady činily 4 560 415,- Kč. Obec dodala veškeré dřevo na vazbu, cihly a. krytinu. Stavba byla dokončena v říjnu 1999. O rok později v roce 2000 byla provedena fasáda domu, klempířské práce , podbití říms a terénní úpravy .V roce 2001 byla zahájena plynofikace obce s rozpočtem 6 360 000,- Kč. 2 600 000,- Kč obec získala dotaci. Stavba byla v prosinci 2001 zkolaudována. Téhož roku byly zbudovány nové schody na místní hřbitov. V roce 2002 bylo zrekonstruováno veřejné osvětlení . Náklady činily téměř 140 000,- Kč. V dolním konci obce bylo zahájeno rozšíření vodovodního řádu a kanalizace v hodnotě téměř 500 000,- Kč
V roce 2002 byla provedena penetrace místních komunikací . Náklady činily přes jeden milion korun. Práce prováděla firma VESP Brno . V roce 2003 byla vybudována nová místní komunikace v nové zástavbě v dolním konci. Hodnota díla byla kolem 450 000,- Kč. V tomto  roce byla dále  zastřešena terasa na budově  mateřské školy. Náklady činily 350 000,- Kč. Bylo započato s výstavbou veřejného prostranství pro kulturu a sport / výletiště/ Práce spočívaly v tomto roce na terénních úpravách a vybagrování základu pro parket. V následujícím roce byl parket vybetonován a začaly práce na stavbě budovy pro muzikanty a zpevňování terénu. Stavba byla dokončena v roce 2005 . Bylo postaveno sociální zařízení , vydlážděn celý prostor, vysazena zeleň a v červenci slavnostně otevřena. Náklady na tuto určitě potřebnou akci si vyžádaly do dneška necelých 1 500 000,- Kč.
V roce 2004 byl proveden nový nátěr fasády kulturního domu. Náklady se pohybovaly kolem 130 000,- Kč. Také v tomto roce byla zrealizována plynofikace budovy mateřské školy. Náklady činily 200 000,- Kč. Práce provedl Ladislav Jílek z Černovic a Jaroslav Páral..
V roce 2005 byla provedena celková úprava prostranství před kulturním domem a opravena místní komunikace na návsi . Náklady činily přes 580 000,- Kč. V srpnu bylo započato s rekonstrukcí hasičské zbrojnice. Budova byla celá zbourána a znovu postavena. Práce prováděla firma TENST Tišnov . Ještě v roce 2005 byla stavba zkolaudována a dokončena byla na jaře 2006. Náklady činily přes 2 260 000,- Kč.Venkovní terénní úpravy kolem budovy se budou provádět v roce 2006. Náklady by neměly převýšit částku
350 000,- Kč.V roce 2005 byl prodloužen hlavní řád plynovodu na chatu Hodůnka. Náklady činily  250 000,- Kč.

g)  Řemeslníci, živnostníci a  obchodníci k roku 1923

K tomuto datu byly v Černovicích provozovány tyto řemesla:  Krejčí 6, obuvníků 6, stolaři 2, kováři 2, bednáři 3, tesařských pomocníků asi 9 , zedníci 4, koláři 2, tkalci 10, švadleny 4, mlynář 1, řezník 1, hostinští 2, tabáční prodeje 2, obchodníci smíšeným zbožím 2, pekaři 2, hokynáři 2, překupníci kůží 2, sedlář 1. Postupem času se některá řemesla z Černovic ztratila úplně , některá naopak přibyla a některá se v Černovicích zachovala dodnes.

             
Obchod u pana Minaříka č.47 a Starý kvartýr


První telefon v Černovicích byl roku 1936 v domě č. 13 pana Františka Pavelky – obchodníka

Autobusová doprava byla zavedena roku 1928. Dopravu provozoval pan František Král č. 104. Od konce prosince 1938 převzal autobusovou dopravu František Kalda č. 76, kovář, od Františka Krále i s autobusem . Od té doby udržuje autobusové spojení František Kalda.Autobusová doprava Františka Kaldy byla  v listopadu 1949 znárodněna.

Rybníky:
 V roce 1948 byl rybník na návsi napuštěn vodou a osazen 2500 kusů kapří násady. Rybník nad vsí byl zarybněn 1200 pstruhy. Oba rybníky byly pronajaty rybářskému spolku v Rájci , který dodal násadu. 1950 výlov rybníka. Vylovilo se 12 metráků ryb. Nejtěžší  kapři vážili 2 kilogramy. Po celkové rekonstrukci rybníka „Pilát“ v roce 1996 byl rybník pronajat MOMRS Rájec Jestřebí.

5. Společenské a zájmové organizace

Sbor dobrovolných hasičů
je nejstarší společenskou a zájmovou organizací v obci. Byl založen po předložení vlastních stanov a předběžném schválení Obecním výborem 2. dubna 1892 starostou obce p. Františkem Pavelkou, později čestným předsedou SDH a členy výboru p. Josefem Kučerou, Josefem Kšicou, Františkem Čepičkou a Františkem Dlapou. Tyto stanovy 20.4.1892 v Brně schválil císařský a královský místodržitel, opatřil je podpisem a pečetí.
První ruční potahová stříkačka HILLER, zakoupená téhož roku od sousedního sboru SDH Hodonín, stála 300 zlatých. V tomtéž roce však byla od firmy SMEJKAL pořízena druhá větší za 880 zlatých, která je po úpravě a  modernizaci v roce 1928 plně provozuschopná.
Pro umístění výzbroje a výstroje pro 40 členů pořízené z darů občanů se za 600 zlatých postavilo hasičské skladiště /stavitel Severa z Býkovic/. Z uvedeného vyplývá, že obyvatelé naší obce podporovali tuto činnost, která pomáhala chránit jejich majetek v případě požáru nebo jiné živelné pohromy.
K hlavním úkolům hasičů patřila tedy pomoc občanům. Zaměřovali se však rovněž na kulturní činnost. Hráli divadla, v zimě pořádali plesy, v létě výlety /tj. taneční zábavy v přírodě/ a předvedení hasičské techniky-hasičská cvičení. Zaměřovali se na jubilejní výročí  trvání sboru. Co se týče výzbroje, šli vždy s duchem doby. Od ruční stříkačky přešli k motorové – zakoupena r. 1940 od firmy VYSKOČIL TELČ za 37 500 Kč.Obnos musel být uhrazen při převzetí, největší část – 24 000 dala obec.

Další dopravní technika byla získána hlavně převodem kmenového jmění, tj. bezplatně prostřednictvím obecního úřadu s uživatelským právem sboru dobrovolných hasičů. Zde šlo především o auta zastaralá a velmi opotřebovaná jak po stránce technické, tak i konstrukční. Jen díky mnoha  hodinám obětavé práce našich členů byla neustále udržovaná v provozuschopném stavu.
Za zmínku stojí automobil PRAGA z Boskovic zakoupený na přepravu motorové stříkačky a obsluhujícího personálu, dále GARANT, PRAGA RND, cisterna s čerpadlem PRAGA RN, skříňová TATRA 805 z Benešova a roku 1984 místním zemědělským družstvem pořízená automobilová cisterna CAS 25. Avii 31 získal sbor v roce 1992 od SDH Lysice. V roce 2003 obec koupila cisternu CAS 25 od místního podniku OBRUČ Agro a v témže roce zakoupila též pro potřeby sboru dopravní automobil  IVECO Deaily za 250 000,- Kč. Avii 31 prodala do nedalekých  Osik za 45 000,- Kč. V roce 2004 převodem od vojáků z Brna získala kompletně vybavený hasičský přívěs a v roce 2005 od vojáků z Olomouce přívěs s vysokotlakým čerpadlem. V roce 2005 bylo započato se stavbou nové hasičské zbrojnice . Nejprve byla zbořena stará budova včetně skladu obce a na jejím místě asi o jeden metr širší postavena nová , která by měla uspokojit veškeré potřeby sboru , zejména co se týče prostoru. Na financování tohoto projektu byla získána dotace 1500000,- Kč, další 1000000,- Kč byla získána sponzorsky a hrazena prostřednictvím obce.
   
Mladí hasiči při cvičení 1979 v Brumově

V 80.letech se naše družstva mužů a žen začala účastnit soutěží v požárním sportu nejen na okrese Blansko , ale i v okresech sousedních i více vzdálených. Postupem času se vypracovala mezi nejlepší v širokém okolí . Jméno obce Černovice je jejich zásluhou známé daleko za hranicemi okresu.  
Do současnosti jsme se podíleli na lokalizaci nebo úplné likvidaci 24 požárů v naší obci, dále 18 požárů v Bedřichově, Tasovicích, Brumově, Hodoníně, Kunčině Vsi, Kozárově a Hlubokém.
  V roce 2002 oslavil sbor již 110. výročí svého založení. V současné době, tak jako bylo vždy tradicí i v současnosti se sbor podílí na udržování společenského života v obci. Pořádá několik tanečních zábav za rok, jeden ples , je pořadatelem soutěže „ O putovní pohár SDH Černovice „.  Podílí se s ostatními zájmovými složkami na dalších společenských akcích jako jsou hody ostatky , pochovávání basy a jiných. Je se svými 68členy nejpočetnější zájmovou složkou v obci.


Požáry v obci: 
Roku  1891 číslo 5 a 6
1894 číslo 54, od popela vysypaného na hnůj
1894 číslo 53
1919 číslo 96, revír, od blesku
1919 stodolo u č. 29, od blesku
1921 lesní požár v lese Francovým a Pavelkovým
1922 číslo 10, od blesku, v zárodku uhašen
1925 číslo 14 a 58
1926 číslo 38, zavčas uhašeno
1929 autobus na silnici v Zadní leči
1930 les Smrčina, zavčas uhašeno
1937 číslo 50, od blesku
1949 Hlouškova hájenka
1956 zasáhli při lesním požáru v Brťoví u Olešnice
1957 les Polámanec, zavčas uhašen
1959 číslo 29
1961 číslo 26 od přetopených kamen v podkroví
1962 číslo 28
1979 stoh slámy na poli
1982 číslo 25
1995 číslo 5 - zkrat na venkovním elektrickém vedení
2003  chata v lese u Bedřichova


Naše hudby
Naše obec není nijak velká rozlohou ani počtem domů - dnes má 155 čísel popisných, ale stejně je  z okolních obcí největší. Byla proto kulturním střediskem tohoto regionu. Od ne- paměti se udržovaly v obci staré zvyky a slavnosti, jako hody, ostatky, pouť ,plesy, divadla a další. Byly zde dvě hospody, dva divadelní spolky  s jevištěm - pro každou hospodu zvlášť přizpůsobeným  a také dvě hudby. Jednotlivé spolky si navzájem konkurovaly a v kulturní činnosti se předháněly. Hrávalo se několik divadelních představení za rok.Nedílnou součástí kulturní činnosti obce byla také hudba. Již míněné dvě dechové hudby  hrávaly v širokém okolí.
Byla zde stará Ostrýho kapela, která hrávala už před rokem 1900. Založena byla roku 1885 a jejím kapelníkem  byl František Ostrý(*1855 - † 1930). Po něm kapelu převzal jeho syn Josef Ostrý, varhaník v místním kostele. Ten si také pro svou kapelu vychovával mladé hudebníky.
V roce 1902 nastoupil do místní školy  učitel Adolf Škorpil, a ten  učil zájemce o hudbu  hrát na hudební nástroje. Kromě toho docházel do Černovic učitel hry na hudební nástroje, vysloužilý vojenský muzikant z Rájce, pan Zajac. Z těchto mladých, muzikantů byla vytvořena další kapela, kterým se říkalo "Mladí". Obě kapely mezi sebou soupeřily výběrem tanečních skladeb i písniček.


První světová válka kulturní činnost v obci omezila, na zábavu  nebyla chuť, neboť mnoho mladých mužů bylo na vojně. Po válce došlo k postupnému obnovení  činnosti a při sázení lípy „ Svobody“ v listopadu 1918, šel  vesnicí průvod občanů  opět s doprovodem hudby.

        

Dvě dechové hudby se udržovaly i v období mezi válkami. Po druhé světové válce, když někteří starší hudebníci již přestali hrát, se obě kapely  spojily  pod vedením  Josefa Ostrého.  Tato hudba hrávala při různých společenských a církevních akcích. Na vedení hudby se také přechodně podíleli František Jílek a Alois Musil.
I v současnosti je  hudba v naší obci spojena se jménem Ostrý.


Pouť v Tasovicích  1946
Zleva: Antonín Jílek č.47, Alois Musil č.115, František Ostrý č. 61,František Jílek č. 26,Karel Dufek Rozseč, Josef Ostrý č. 11, Antonín Šikula č. 114, Antonín Musil č. 23, Augustin Proks č.20, František Proks č. 20


V roce 1964 při JZD Černovice byl založen hudební soubor „Tygři“. Jeho zakladatelé – zapálení hudebníci hledali hudbu, která by oslovila co největší okruh posluchačů. Povedlo se. Tygři byli určitě soubor v té době velice populární a žádaný. Svědčí o tom  místa kde všude „Tygři“ hráli. Hráli ve více než 100 obcích a městech.  Vyjmenujeme jen některé - Třebíč, Brno, Nové Město na Moravě, Tišnov,  Bohuňov, Zubří, Vítochov, Bystřice nad Pernštejnem, Věchňov a snad celý okres Blansko . Největší angažmá měli na „Zámečku“ v Hodonímě  , kde hráli pro invalidy i přes týden
V souboru se vystřídalo mnoho hudebníků a zpěváků z Černovic , ale i z blízkého a vzdálenějšího okolí.


Zakládající členové byli :
 Drahomír Jílek, Zdeněk Proks, Luboš Proks, Josef Jurnečka, Jindřich Němec z Tasovic, František Čepička a Zdeněk Franc. V souboru se postupně vystřídalo mnoho známých a velice dobrých muzikantů a zpěváků / zpěvaček/. František Kotouček z Rozseče, František Kitner z Bedřichova, Karel Kříž a Antonín Kříž ze Švarcu, zpěvačky Liduška Kučerová a Mařenka Hejčová z Vavřince, František Pavlíček z Kozárova, Antonín Ševčík z Tasovic, Ota Dyčko z Újezdu u Boskovic, Mařenka Čepičková z Černovic, která i zpívala, zpěvačka Vlasta Tulisová z Brumova, Antonín Adámek ze Štěchova,  Štěpán Chalupník z  Koroužného, Petr Halamka ze Svitávky, Petr Bárta z Tišnova, Ladislav Havlík a  Antonín Navrátil z Tišnova, pan Oldřich z Boskovic a Koktová Dana z Rozseče.
Soubor vozil pan  Josef Kšica z Černovic autem V3S než si koupily a jezdili sami.
 Hudební soubor uměl zahrát na poutích, hodech, plesech, muzikách, slavnostech, oslavách , svatbách a jiných akcích.


Myslivecké sdružení – myslivost v Černovicích
 Nejdříve byl lov výsadou feudálů. Až císařský patent v roce 1849 spojil myslivost s vlastnictvím půdy , kdy myslivost provozovali za určitých podmínek sami vlastníci nebo ji pronajímali bohatším vrstvám. Rok 1948 odpoutal myslivost od vlastnictví půdy a to až do roku 1992, kdy je myslivost  s vlastnictvím půdy znovu spojena. Byla vytvořena společenstevní honitba Černovice a ta byla pronajata Mysliveckému sdružení Černovice. Myslivecké sdružení v naší obci vzniklo v roce 1948 a s malými obměnami trvá dodnes.
 Ke změnám docházelo i ve stavech a skladbě zvěře.Do roku 1945 se v honitbě vyskytovaly vedle srnčí zvěře zajíci , koroptve, bažanti i tetřívci.. Tetřívkům však změna biotopu přestala vyhovovat nejdříve. S nástupem velkoplošného hospodaření se postupně vytrácí koroptev a bažant. Přes veškerou snahu myslivců  vytvářením lepších podmínek pro drobnou zvěř se návrat koroptve a bažanta do naší honitby nedaří a zajíci se drží na minimálních stavech . Jen srnčí zvěř se na změněné podmínky aklimatizovala nejlépe. V padesátých letech se objevuje zvěř černá. První kus byl střelen v roce 1956 p. Vavříčkem. V současnosti není černá zvěř stálou.
 Myslivecké sdružení Černovice dobře spolupracuje s místní akciovou společností a ostatními hospodařícími zemědělci v zajišťování krmiva  a jeho rozvozu po honitbě. Myslivci na oplátku každé jaro uskuteční několik brigád sběru kamení na pozemcích s kterými společnost hospodaří. Před sečením luk nás zemědělci včas informují , abychom mohli projít porosty určené k sečení a instalovat plašiče a zamezit tak zbytečnému úhynu mláďat srnčí zvěře. Velká možnost spolupráce mezi zemědělci  a mysliveckým sdružením se nabízí při vytváření nových remízků a biopásů osetých plodinami vhodnými pro zvěř. Bohužel tato forma  spolupráce zatím nebyla realizována.
 Myslivecké sdružení Černovice již řadu let pořádá střelby na asfaltové terče – od roku 1991 pod názvem „ Memoriál Josefa Prokse“ na počest našeho dlouholetého mysliveckého hospodáře. Memoriál je znám v širokém okolí a každoročně se ho zúčastní více jak padesát střelců. Vítězem se stali i naši členové, a to v roce 1991 a 1993 Luboš Křenek v roce 1992 Libor Kšica a Zdeněk Křenek zvítězil v roce 2004.
 V současnosti je předsedou sdružení JUDr. Jiří Kšica , hospodářem je Alois Musil a pokladníkem Jiří Křenek. Sdružení má 11 členů.
 Kromě myslivecké činnosti pořádá naše sdružení každoročně v lednu myslivecký ples, který má dlouholetou dobrou tradici a vysokou návštěvnost lidí místních i z okolí.K dobré úrovni plesu přispívá výborná myslivecká kuchyně a velká, nejen myslivecká tombola.
 S Obecním úřadem Černovice  spolupracuje naše sdružení při zajišťování akcí pro místní děti. Do budoucna je třeba věnovat práci s dětmi více pozornosti , abychom si vychovali svoje nástupce , příští myslivce.


Československy červeny kříž.
byl jeden z nejstarších organizací na vesnici. Pořádal zdravotnické přednášky, kurzy první pomoci; obvazovou techniku. Ve svých řadách měl dobrovolné dárce krve. Starali  se o vybavení, úklid a údržbu zdravotnického střediska. .  Tato organizace v Černovicích přestala vykazovat činnost.
 Zdravotní středisko bylo v roce 1996 zrekonstruováno . O chod a úklid se stará zaměstnankyně obce. Ordinuje zde jednou za měsíc MUDr. Venerová a MUDr. Mokrošová  ze zdravotního střediska Lysice.

Divadelní ochotníci:
 Divadlem nejen bavit, ale i vzdělávat počal zde pevně učitel Švarzberger, seskupiv kolem sebe mládež, se kterou jako režisér hrával snadnější kusy obsahem veselého i vážného. Dnes již staří , tehdejší ochotníci , rádi vzpomínají tehdejších dob. Opatřili si jeviště, které později darovali hasičskému sboru.(z kroniky)
Ochotníci jsou  složkou s pohyblivým počtem členů, jak to rozsah a obsazení hry vyžadují. Dá se ale říci, že téměř polovina občanů z Černovic měla a má co dočinění s divadlem.  Dříve hrávaly divadla různé spolky. Byla zde dvě divadelní jeviště, pro každou hospodu zvlášť. Hrávalo se v hospodě u Koktavých a v hospodě u Hašků. Po výstavbě kulturního domu v roce 1964 se ochotníci přestěhovaly tam.Dříve se hrávaly  až tři divadelní kusy ročně.
Černovičtí ochotníci  dostali nové pěkné jeviště ze sousední vesnice Chlébské, kde mu hrozilo spálení, protože divadelní činnost zde zanikla. Ujali se ho naši ochotníci, a tak jeviště od zkázy uchránili. U nás díky ochotníkům se divadelní hra každoročně odehraje. Velkým konkurentem divadla je televize, která je dnes v každé domácnosti. Kromě nacvičování divadelních her pořádají ochotníci zájezdy na ochotnické představeni pořádaná v jiných místech  i do divadla v Brně.
V roce 2005, asi po 10-ti leté  odmlce se podařilo oživit tradici divadelních ochotníků. Začátkem roku 2005 nacvičili zpěvohru „ Na tý louce zelený“ . Tato hra měla po dlouhé pauze dobrý ohlas  a proto v následujícím roce znovu nacvičili a odehráli veselohru „ Sladké milování“.  Vše nasvědčuje tomu, že divadlo v Černovicích bude  pokračovat a nadále bavit a přitahovat diváky..
Některé divadelní kusy , které se u nás hrály: Sladké milování, Na tý louce zelený, Divotvorný klobouk, Dalskabáty, hříšná ves, aneb zapomenutý čert,  Lucerna, Nešťastný šafářův dvoreček, Zkrocení zlé ženy, Paní Marjánka, matka pluku, M.D. Rettigová, Naši furianti, Z českých mlýnů, Tvrdohlavá žena, Kolébka, Její pastorkyňa,  Jedenácté přikázání, Paličova dcera, Poprask na laguně, Světáci, Praha je naše, Kříž u potoka, Mlynářovo dítě, Úsměvy a kordy, Palackého třída 27, Hvězdy nad hradem, Ošetřovatelka, Myslivecká latina, Matka opuštěných, Zapadlý zvoneček, Trampoty hajného Klobáska, Na manželské frontě stávka, Proč bychom se netěšili, Zázračný panák, Ideál manželství, Ptačí mozky, Pojď na mé srdce, Ta naše Máňa, Závěť,  roku 1928 bylo sehráno divadlo v přírodě“Jánošík“, Naše nejlepší dívenka, Terno, Muzika v divoké vsi, Lidka chce jenom pána, Příklady táhnou, Poslední muž, Vdej se děvče, vdej, Liduška z pastoušky, Honba za štěstím, Červený mlýn, Velké pokušení, Dva bratři, Vojnarka, Česká chaloupka, Bártova pomsta, Pod květy jabloní, Hřích lesního Křikavy, Osiřelé dítě, Jeho veličenstvo láska,Za cizí hříchy, Od mlýna k mlýnu, Bělouši, Z manželského ráje, C a K listonoš, Nepokojné hody sv. Kateřiny, Maryša, Chudák manžel , Krakatit, Lešetínský kovář   a mnoho dalších.

  
Horní řada zleva: Antonín Kalda,Marie Musilová, Ludvík Kšica, Božena Jílková, Gabriela Králiková, Josef Musil, Draha Jílková, Božena Ťápalová, Olga Králová Bohuslav Zachoval
Dolní řada zleva: Marie Juračková, Marie Topinková, František Vavříček, Marie Jílková, Zdeněk Proks, Bohumíra Blažková, Josef Kšica
Dole zleva : Jaroslav Peterka, Vincenc Musil


Do roku 1989 vyvíjely v Černovicích činnost v rámci bývalé Národní fronty ještě další organizace, které zde však zanikly: osvětová beseda
Svaz zahrádkářů, Svazarm, Svaz mládeže a Svaz žen. Ten byl obzvláště aktivní a pro společenský a kulturní život v obci významný . V současné době je veřejná a zájmová činnost občanů organizována na jiných základech a v rámci jiných organizací a spolků.
Český svaz žen byl znovu založen v roce 2005.


VI. Kulturní památky

Kulturní památky chráněné státem podle zákona 40/1956 Sb.
Kostel - do dnešní podoby dostavěn v roce 1778
Fara - budova pochází z doby před rokem 1786
Černý kříž - stojí na rozcestí cesty do Brumova. Je to železný litý kříž. I podstavec je litý, železný, černě natřený. Pod ním je nízký kamenný základ. Je na něm napsáno:
"Nákladem obce Černovice Léta Páně 1844".
Okolo je litinové zábradlí. Kolem kříže je pět lip, které byly určitě vsazeny při stavbě kříže.


VII. Udělení znaku a praporu


Na základě žádosti a našeho návrhu a  po projednání ve výboru pro vědu, vzdělávání,
kulturu, mládež a tělovýchovu, podvýboru pro heraldiku tohoto výboru Poslanecké sněmovny, nám byl udělen předsedou Poslanecké sněmovny Václavem Klausem znak a prapor. Předání proběhlo 25. 5. 1999 v Praze v prostorech parlamentu.

Popis znaku
Stříbrno - modře dělený štít . Nahoře černá zubří hlava s červeným jazykem a zlatou houžví. Dole ze  zlatého  trávníku vyrůstá zlatý  listnatý strom, provázený vpravo koso vztyčeným krojidlem a vlevo šikmo postavenou radlicí obojí stříbrné.


VIII.  Zajímavá data ze života obce

1286 - první zmínka v historických pramenech -15. století Černovice součástí panství pánů z Lomnice
1496 - 1596 - Černovice v majetku pánů z Pernštejna
1499 - Privilegium Vilém z Pernštejna pro Černovice
1544 - počátek zápisů v gruntovních knihách
1570 - pořízeny dva zvony na věž kostela
1620 - počátek zápisů v matrikách
1758 - zřízena první škola
1778 - kostel přestavěn do nynější podoby
1816 - postavena pro školu zděná budova, nynější dům č. 3
1881 - postavena nová jednopatrová budova pro školu
1892 - založen Sbor dobrovolných hasičů
1894 - založena záložna – Reiffesenka
1918 - zasazena u školy lípa svobody
1920 -1921 - postavena silnice z Tasovic jako přípojka na silnici Hodonín – Rozseč
1923 - založena kronika obce
1928 - zřízena autobusová doprava Černovice - Rájec
1929 - v lese u Bedřichova při jízdě shořel autobus
1930 - 1931- připojení na sít Západomoravských elektráren
1932 - první rozhlasové přijímače v obci
1933 - založeno lesní družstvo na části lesů ve Zněcku
1939 - 15. března přijelo do vesnice obrněné auto s německými vojáky
1945 - začátkem března ustanoven revoluční národní výbor
8. května partyzáni z Černovic vyhodili most na silnici z Bedřichova do Černovic 12. května po poledni přijeli první sovětští vojáci při pronásledování němců založena KSČ v Černovicích
1949 - rozbourána pazderna - obydlí pro obecní chudáky
1950 - zřízen matriční obvod
1954 - 2. srpna silná větrná smršť odnesla krytinu z některých domů
1955 - zřízen poštovní úřad. Záložnu převzala pošta
1957 - založeno Jednotné zemědělské družstvo
1959 - postavena autobusová čekárna proti poště
1964 - dostavěn kulturní dům
1965-  přestěhována hospoda od Hašků do kulturního domu
I964 - při JZD zřízen hudební soubor Tygři
1966 - od Bedřichova udělána asfaltová silnice
1967 - obec přeřazena ze zdravotního střediska Olešnice do Lysic
1967 - zrušena a rozbourána pila na Berance
1969 - JZD postavilo pilu na pořez kulatiny
1970 - zahájena stavba prodejny potravin
1970 - 1974 - prováděna kanalizace obce
1972 - prodejna potravin předána do provozu
1972 - JZD Osiky a JZD Brumov sloučeny s JZD Černovice
1973 - Státní lesy zrušily správu polesí a přidělily pod správu do Štěpánova. Budovu
 prodaly JZD Tuřany.
1974 – koupen veřejný rozhlas za 80.000 Kč
1973 - 1974 - postavena silnice Černovíce - Tasovice. Stavbu prováděl podnik
Dopravní stavby Olomouc.

1974 - úprava návsi navožením hlíny z výkopů při stavbě silnice do Tasovic.
Kolem cest dány obrubníky. Cesty vyasfaltovány. JZD Tasovice se sloučilo s JZD Černovice.
1975 - 1976 - postavena zeď okolo hřbitova a kostela ze šamotových tvárnic
1976 - správa farnosti přidělena faráři do Bedřichova. Spravuje nyní obě farnosti.
1976 - integrace obcí Černovic a Tasovic
1978 - JZD Černovice se sloučilo s JZD Lomnice
1978 - započato se stavbou mateřské školy
1980 - integrace obcí Hodonín, Černovice pod jeden MNV
1980 - po návsi udělány asfaltové cesty
1983 - rozšířena a vyasfaltována cesta do Brumova
1984 - zahájen provoz mateřské školy
1986 - I. sraz rodáků
1988 - zahájení rekonstrukce školní budovy
1990 - oddělení obcí Tasovice a Hodonín
1992 - dokončení II. etapy stavby vodovodu, penetrace komunikací
1992 - vráceny obecní lesy
1993 - otevřena nově zrekonstruovaná škola
1995 - rekonstrukce budovy obecního úřadu,
1995 - obnova rybníka "Pilát" začátek 11/95, termín dokončení 7/96
1996  -  dokončena obnova rybníka „Pilát“ nákladem   7.125 000,- Kč
1996 -  zánik ZD Černovice a vznik  a.s. OBROČ Agro a.s.
1996 – stavba digitální ústředny , telefonizace Černovic TELECOM
1998  -  první výlov rybníka "Pilát " po rekonstrukci ve spolupráci MRS Rájec -  Jestřebí
1998  -  zahájena rekonstrukce a přístavba kulturního domu
1999  -  dokončena rekonstrukce a přístavba kulturního domu – 4 560 415,- Kč
1999  -  předsedou poslanecké sněmovny p. Klausem předán protokol  o obecních symbolech
2000  -  vysvěcen obecní prapor v místním kostele na velikonoční neděli
2000 -  druhý výlov rybníka  " Pilát "
2000 -  uvedení do provozu věže  na mobilní operátor  PAEGAS / T-MOBILE/
2000 -  fasáda kulturního domu , klempířské výrobky , podbití říms
2001 -  srpen - zahájena plynofikace obce . Náklad 6. 360 000,- Kč   - 2.600 000,-  dotace
2001  -  vybudovány nové schody na hřbitov z materiálu  - trachid
2001  -  listopad - dokončena plynofikace, mimo povrchových úprav komunikací
2002  -  zrekonstruováno veřejné osvětlení
2002 -  zahájení rozšíření vodovodu a kanalizace " Dolní konec " v hodnotě cca 500 000,- Kč
2002 - oslavy 110 let trvání hasičského sboru
2002 -  uvedení do provozu věž na mobilní operátor Oskar / Vodafone/
2002  -  třetí výlov rybníka  " Pilát "
2002 -  oprava místních komunikací- penetrace celé obce
2003 -  koupena hasičská cisterna CAS 25  od místního podniku OBRUČ Agro a.s.
2003 -  koupeno auto IVECO pro hasiče - cena 250 000,- Kč
2003 -  Budování místní komunikace  " Dolní konec "
2003 -  zastřešení terasy mateřské školy - 350 000,- Kč
2003 - začátek  výstavby veřejného prostranství pro kulturu a sport - parket - bagrování   
2004 - betonování parketu
2004 - nová barva fasády kulturního domu
2004 - plynofikace budovy mateřské školy
2005 - dokončení veřejného prostranství pro kulturu a sport
2005 - nový povrch /balená/před kulturním domem a před domem č. 154 až k mostu
2005 - zbourání staré hasičské zbrojnice a přilehlého skladu . Začátek výstavby  nové.
2005 - oprava věže kostela- nová vazba - oplechování
2006 -  venkovní úpravy okolí hasičské zbrojnice – oprava chodníků po obci
2006 – telekomunikační operátor EUROTEL


IX. Autoři a použité materiály a literatura

Autorem 1. kapitoly je Prof. Dr. J. Válka
Ostatní kapitoly zpracoval Antonín Jílek, kronikář  /publikace k 700 let obce/
Aktualizace publikace 720 let obce  Jaroslav Zhoř a kolektiv spolupracovníků
Jazykovou úpravu provedla Doc. Dr. Růžena Ostrá  /700 let , 710 let /
Recenzoval PdDr. J. Skutil, CSc. /700 let /


Použité prameny:
Pamětní kniha obce Černovice
Kronika školy v Černovicích
Kronika JZD
Farní archiv a kronika
Pozemková kniha Blansko (výpisy)
Gruntovnice a urbáře pernštejnského panství, Státní archiv Brno
Vzpomínky pamětníků

Literatura:
L. Hosák, Historický místopis země moravskoslezské, Praha 1938
J. Tenora, Vlastivěda moravská, Kunštátský okres, Brno 1907
J. Skutil, Okresní archiv Blansko. Průvodce po fondech a sbírkách Praha 1977 .
J. Skutil, Místopisný slovník okresu Blansko, Blansko 1966
J. Skutil a kol., Blansko za feudalismu, Blansko 1965


Poděkování patří všem, kteří zapůjčili materiály do publikace.

Počet výtisků: 500 ks


MOTTO:
Domove, domove drahý a jediný,
nejdražší, nejsladší nad světa končiny …

J. V. Sládek

 

Všem, kteří v Černovicích žili, pracovali  a podíleli se na rozkvětu a zvelebení, buď dík, chvála a vděčná paměť.

Stránky zdarma

Vytvořte si vlastní webové stránky zdarma na doméně www.obeccernovice.cz

Registrujte se zde

24. 11. Emílie

Zítra: Kateřina

Víceúčelové hřiště - součást sportovně kulturního areálu.

Nabídka pronájmu hřiště na různé sporty - malá kopaná, volejbal, házená, košíková, tenis, nohejbal, bedbinton.

hřiště.JPG

 

Živý kalendář

Kolik nás kde žije??
Zadej příjmení a zjistíš kolik
takových příjmení kde žije.

http://www.kdejsme.cz/prijmeni/Fohl%20Fohlov%C3%A1/hustota/
kalendar_wikipedie.xls

Jak často navštěvujete naše stránky?




Od 2. 11. 2016 12:37 celkem hlasů: 22

Návštěvnost stránek

178607